Electric Love Festival – Den 2.
Druhý, potažmo třetí festivalový den začínám důkladnou prohlídkou kempu. Jsem ubytován v tom jižním a ten je velmi rozlehlý. Po ranní sprše a kávě vyrážím Shuttlem do Salzburgu, který je vzdálen asi 10 km. Město je velmi krásné a řadím ho mezi nejhezčí v Evropě. Celému městu dominuje hrad, který se nachází na kopci vysoko nad městem. Trávím zde skoro celý den a zpátky se vydávám až v 17 hodin.
Stejný čas volí více lidí a tak je bus opravdu plný. Do areálu jdu před 20 hodinou, protože to hrají na mainstage Lucas & Steve. Ti jsou oblíbení pro jejich melodické sety a i zde hrají velmi dobře. Hrají jednu pecku za druhou a z repráků hlavní stage můžeme slyšet velmi kvalitní hudbu. Po této dvojce nastupuje na stage Mike Williams. Ten hraje líbivou hudbou, na kterou jsme od něj zvyklí. V jeho setu je spousta jeho produkce a hraje nám do uší hity jako ,,The Beat„, ,,Wait another day„, ,,Wait for you„, ,,I got you“ či ,,Bambini„.
Dnešní večer má skvěle poskládaný line up s gradující tendencí. Po Mikovi se za pult staví Oliver Heldens a hned od začátku ukazuje, proč je tak oblíbený. Hraje jeden hit za druhým a 90% je z jeho zahrádky. Starší hity jako ,,Bunnydance„, ,,Gecko“ nebo ,,Melody„, si brouká snad každý a atmosféře to jen prospívá. Novější tracky a remixy pak zase dávají setu potřebnou šťávu. Z repráků se ozývají velmi povedené remixy na léty prověřené skladby. Můžeme slyšet například ,,Take on me“ od A-ha, ,,Sweet dreams“ od Eurythmics nebo ,,Voules-vous„, od ABBA. Po velmi dobrém Heldensově setu nastupuje na scénu projekt No Redemption tvořený dvojicí Tchami a Malaa. Tahle dvojka se s tím od začátku nepáře a hraje o poznání tvrději než umělci před nimi. Při jejich vystoupení je stage v jednom ohni a dav si velmi libuje v jejich stylu. Největší ovace sklízí ale až jeden z posledních tracků a to ,,Adieu“ od Tchamiho.
Po této dvojici, která diktovala velmi svižné tempo nastupuje náhrada za Axwella, američan s indickými kořeny KSHMR. Ještě, než si shrneme jeho set, chtěl bych pořadatelům smeknout poklonu za to, jak se zvládli vypořádat s komplikací v podobě omluvy Axwella. Za necelé tři hodiny našli adekvátní náhradu a nakonec možná i lepšího interpreta. K chování Axwella a celé SHM v posledních týdnech se asi radši nebudu vyjadřovat a počkám, co se bude dít dále. Pojďme už ale na Kašmíra. Ten začíná již tradičně příběhem, bohužel ale neumím německy a tak vůbec netuším, o co v dnešním příběhu jde. Po představení novým intrem už pokračuje známými hity jako ,,Power„, ,,Wildcard„, ,,Bazaar“ nebo Dharma. Jeho set je velmi vyvážený a velmi mě baví. A nejen mě, plac před main stage doslova praská ve švech.
Po jeho setu přichází Timmy Trumpet, který celý program na main stage bude ukončovat. Já nevím, jestli to přijde jen mě, ale tento chlapík je naprosto mimo. Jeho set je něco mezi cirkusovým číslem a poutí. Od začátku velmi sleduji jeho počínání za pultem a zanedlouho zjišťuji, že set je předehraný. Velice se divím všem lidem zde, že jim naprosto nevadí přechody při kterých hraje na trubku, skáče na stage nebo plive vodku. To ale není jediná věc, co mi vadí. Jeho set je tak hrozně neurovnaný, že dokonce na chvíli odcházím na Techno stage, kde vystupuje Papa Svän Vath. Jeho set si užívám, ale něco mi říká, ať jdu zpátky na mainstage, zjistit co všechno vlastně zdejší lidi snesou, či spíše co obdivují. Nevím, jestli je to remix na Mozartovu symfonii v Hardstyle úpravě, nebo Psytrancová skladba, která ji následuje. Po této ,,parádě“ hraje již podruhé ,,Freaks„, to už na dobro odcházím na Techno stage.
Zde jsem až do druhé hodiny ranní, kdy se přesouvám do Circus stage, protože zde se představí Netsky. Slyším půlku jeho setu, ve které se prezentoval myslím velmi dobře. Jsem však unavený a odcházím spát. Když pominu naprosto nepovedený set headlinera Timmyho Trumpety, tak hodnotím dnešní program za velmi povedený. Jako nejlepší set celého večera hodnotím ten od Olivera Heldense, tomu velmi konkuroval set Mike Williamss a jako třetí nejlepší set vnímám ten od dvojky Tchami×Malaa s projektem No Redemption.