STYX: „Pro jednožánrové djs nejsme nic… Vlastně jo, jukebox”
Ondra Kozák alias dj STYX – pohodář na české scéně, jeden ze zakladatelů agentury Tvůj Dj, promotér a především skvělý otec a manžel. Ondrova kariéra začala už v roce 2000, tudíž má za sebou pořádný kus cesty a zažil toho opravdu mnoho. O hrstku svých zážitků, úspěchů, zkušeností a také lehkých nepříjemností se s vámi podělí v tomto rozhovoru. Pokud by vás například zajímalo, jak vznikala dnes už velmi známá agentura Tvůj Dj nebo zda Ondra vnímá nějaký vývoj dj scény za těch 19 let, co se na scéně pohybuje, pokračujte dále ve čtení tohoto článku.
Je o tobě známo, že už nějakou “chvíli” hraješ, tak mi řekni, kolik let už se na této scéně pohybuješ a kdy vznikl nápad na vytvoření projektu “Tvůj Dj”? Jsi jediným zakladatelem nebo v tom má prsty ještě někdo jiný? Podařil se ti/vám cíl tohoto projektu splnit nebo se to uchýlilo jiným směrem, než jsi/ jste zpočátku předpokládal/i?
Djingu se aktivně věnuji od roku 2000, letos v listopadu tedy rozjedu dvacátý rok. Je to šílené a strašně rychle to utíká. Teprve včera jsem začínal a teď už jsem skoro důchodce. Tenkrát mě učil Honza Péter aka DJ Spider, který hrával v náchodském X klubu, kam jsem ho chodil sledovat. Byl to můj idol a já chtěl dělat přesně to, co on. Neměl jsem však ani korunu na vybavení a doma mi v krabici leželo asi 15 cédéček.
Honza si mě vzal pod křídla, nechal mě asi 3 hodiny hrát v klubu, aniž by mi cokoliv vysvětlil. Dodnes slyším, jak mi říká „Tady zmáčkneš to zelený tlačítko a dáš tuhle šavli nahoru, já si jen odskočím a hned jsem zpět.“ Byl jsem strašně nervózní, a když se Honza nevracel, musel jsem si poradit. Pomačkal jsem snad všechno, co šlo, hrálo to, a když došly písničky, náhodně jsem zvolil další CD a pokračoval. Druhý den mi Honza strašně vynadal, protože ani jedno CD nebylo ve správné krabičce.
No a vznik Tvůj DJ byl tak trochu hec v reakci na nabídku odehrát akci Muž roku. Tenkrát to bylo něco a my chtěli zaujmout. Dali jsme hlavy dohromady s Michalem Pácaltem a Honzou. Vymyslel jsem název, v malování udělal narychlo logo, Honza zajistil PR, Michal techniku – koncept agentury byl na světě. Tenkrát nás vůbec nenapadlo, že budeme největší a nejbookovanější djská agentura v ČR, že budeme hrát pro nadnárodní společnosti a v předních českých klubech, že se podíváme do světa… Dodnes tomu tak nějak nevěřím.
Co tě přimělo začít hrát a jak ses k tomu dostal? Podporovala tě tvoje rodina nebo v tom neviděli budoucnost? Měl jsi tehdy nějakého kolegu?
Hned po vhození do vody jsem věděl, co chci dělat. Mělo to v té době kouzlo. Poznal jsem svět dospěláků, za víkend měl stejně peněz jako táta za 5 dní v práci. Drinky zdarma, lidi chodili, prosili, děkovali a sem tam se objevila i láhev dobrého pití nebo solidní tuzér.
Naši byli hodně proti, kolikrát se hraní neslučovalo s docházkou, kterou mi nastavili, několikrát mi dali zaracha. Škola byla na prvním místě a s odstupem času to vlastně vidím úplně stejně. Pokud se budou chtít moje děti věnovat djingu, vždycky budu trvat na tom, aby měly hotovou školu. Já jsem sice fulltime dj, čili hraní platí mé složenky, ale ještě před pár lety jsem byl zaměstnanec a kloubil jsem hraní s prací. Teď to vidím jinak a jsem rád, že mám přes týden volněji, a mohu se tak věnovat více rodině.
Spider byl dlouhá léta mým kolegou, mentorem a dobrým přítelem. Bohužel naše cesty se rozešly a každý máme nyní svůj život. Ale za to, že mě přivedl k hraní a naučil prvním dovednostem, vděčím především jemu. Dnes mám 11 kolegů v agentuře a pár dalších mimo ní, mezi kterými bych vypíchl Kamila Ratajského aka Leemaca, na kterého ještě přijde v rozhovoru řeč.
Myslel sis někdy, že Tvůj Dj bude mít tolik členů jako má teď? Nabíráte nové dj nebo vám to už stačí? Funguje u vás něco jako “draft”? Podle jakých aspektů se rozdělují akce jednotlivým členům?
Členové agentury tak nějak vyplývají z dlouholeté spolupráce. Nejdřív si je oťukáme a pak se na meetingu rozhodujeme, zda daného člověka mezi nás vezmeme. Většinou se shodneme jednohlasně všichni a pak už je členem naší sekty, jak se o nás často říká. Minulý rok jsme dokonce udělali contest. Ten sice vyhrál Stayer, ale ten se rozhodl věnovat hlavně produkci (a dost se mu daří), tak jsme se rozhodli přijmout Vojtu Barance, s kterým jsme se navíc velmi dobře znali a spolupracovali s ním už dříve. Pro Vojtu to byl obrovský krok, ještě teď mám před očima videohovor, v němž jsem mu oznamoval, že je členem agentury, načež on kontroval informací, že bude tátou. Bylo to hodně dojemné. Všech 11 kluků má bohaté zkušenosti, dám prakticky za každého ruku do ohně. Každý však máme určité specifické dovednosti – jeden hraje více české, druhý se specializuje na retro, další na klubovou scénu. Všichni jsme však univerzální a vím, že když třeba onemocním, je jedno, kdo z naší agentury mě nahradí. Co se však týče klientů, ti už vybírají spíše dle sympatií.
Jak vnímáš vývoj dj scény za tu dobu, co se na ni pohybuješ?
To je těžká otázka a rád bych zdůraznil, že se jedná pouze o můj názor. V době, kdy jsem začal hrát bylo všechno jiné. Ne každý to mohl dělat, nebylo tolik klubů, nebylo tolik festivalů (pamatuju si snad jen Summer Of Love, Mácháč a Creamfields). Hrálo se v hernách, barech, klubech, vinárnách – prostě všude, kde to šlo. Jenže postupem času, díky levnější elektronice a internetu se tak nějak stalo moderním být djem. Za nás nebyl Facebook, Instagram a dje si lidé cenili jen podle toho, jak dobře hrál, jak bavil lidi a jak dalece zasahoval do hudební scény. Spousta kluků jezdilo do Německa a Anglie pro nová CD. Byl po tom obrovský hlad, v rádiu hrály songy, co nikde nevycházely, a my byli nuceni si je nahrávat na kazety nebo čekat, až to vyjde na CD nebo to někdo vypálí. Internet nebyl plný hudby, nedalo se jen tak něco stáhnout, protože to prostě nikde nebylo. Originální CD stálo 900 a vypálené i 300 (když na něm byly žádané kusy). Do toho jsi musel mít techniku, která neuměla prakticky nic. Jen play, cue stop a přetočení. Načítání bylo šíleně dlouhé a když sis CD poškrábal, ve skladbě přeskakovalo nebo přestalo hrát úplně. Dneska seženeš konzoli za pár korun, k tomu levný notebook, stáhneš muziku, naženeš lajky na sociálních sítích a je z tebe DJ. To je určitá výhoda dnešní doby.
Mezi djs panovala vzájemná úcta, znali jsme se, pomáhali si. Jasně, konkurence byla, každý si bránil to své, ale tak nějak jsme fungovali. Dnes mi přijde, že si jede každý na svém písečku, a i když si myslíš, že je někdo tvůj kámoš, tak najednou cítíš kudlu v zádech. Nemluvě o podsekávání cen nebo naopak o nesmyslných cenových požadavcích mladých kluků, co nedokážou hrát z ničeho jiného, než jsou 2000NXS, to bohužel vidím dnes a denně.
A to nemluvím o nás univerzálech, co hrajeme i svatby nebo firemní akce – pro jednožánrové djs nejsme nic… Vlastně jo, jsme jukebox, jak nám říkají. Mrzí mě to, protože znám spoustu kluků, co by technikou mixu tyhle hvězdičky strčili do kapsy. Kolikrát jsem slyšel „Sorry, kámo, ale nemůžu tě vzít na akci, protože hraješ komerci“.
Co patří mezi tvé největší úspěchy a co by sis chtěl ve své kariéře ještě splnit? Co ty a hraní v zahraničí?
Já jsem poměrně skromný člověk, co se přání týče. Chtěl jsem hrát na Mácháči, což se mi poprvé splnilo v roce 2011, chtěl jsem být rezidentem Studia 54, což jsem nyní, plánovat akce, modelovat stage, zahrát si v Roxy a v zahraničí. Na něco jsem sice čekal 19 let, ale to vůbec nevadí – vyplatilo se. Nemůže to přijít hned, i když se to kolikrát dá i koupit. Jsem stará škola, dělám to prostě poctivě. Kluci, co hráli a byli vidět všude, už dnes lidi netáhnou. Jejich sety a vystupování jsou pořád stejné. Fascinuje mě, že kluk, co hraje 2 roky, si řekne částku, kterou si do teď neřekli veteráni, jako jsou Orbit, Michael Burian a další. Jelikož ty akce dělám, nebo se na nich podílím, ty nabídky znám. Nechci moralizovat, chápu i majitele klubů, proč jim tu částku dají, ale podle mého doba velkých klubů prostě krom Prahy umřela. Přijde mi, že teď jednoznačně vládnou malý bary v centrech. Chybí určitá věková generace, kluby se bojí vpouštět lidi pod 18 a zavděčit se zákazníkům je těžké. Vždycky jsem chtěl mít svůj klub. Dnes jsem opačného názoru. Raději se věnuji svatbám, firemním večírkům, dramaturgii klubů, svým projektům a produkci na některých festivalech – ať už hudebně, technicky nebo dramaturgicky. Vidím v tom určitou budoucnost, protože začíná být hlad po kvalitních univerzálních djs.
Hraješ převážně v klubech, ale i na svatbách, maturitních večírcích, firemních večírcích, festivalech a tak dále. Co tě baví nejvíc a jsi ještě občas nervózní? Co například svatby? Je každá stejná/podobná nebo to je vždy úplně jiný příběh?
Baví mě všechny akce, když jsou fajn lidi. Dobíjí to energii tak moc, že bych kolikrát hrál 7 dní v kuse. Hudba je můj život, miluju ji a nedokážu si představit, že bych nedělal tuhle práci. Ptal ses mě, co na to rodina. Sice jsme na startu bojovali, některé vztahy to neustály, ale dnes to také vidí jinak. Moje žena mě podporuje, vidí že tím žiju, to samé rodiče. Moje děti zbožňují aktuální hity. Denně u nás něco hraje. Kdo vlastně dnes může říct, že je práce jeho koníčkem? Já a pár mých kolegů ano!
Ve své podstatě jsou všechny akce stejné, jen k nim přistupuješ trochu jinak. Musíš vždycky zahrát, abys bavil hosty, majitele, barmany. Když jsou všichni spokojeni, dělají, co mají a baví je to. Dodnes si myslím, že dj a barman dělají klub. Bohužel, někteří majitelé jsou jiného názoru…
Letos společně s LeeMacem budete premiérově vystupovat na hlavní stagi jednoho z největších letních festivalů u nás, a to na Mácháči. Co to pro vás znamená? Poslední dobou si všímám, že spolu hrajete častěji, začínáte utvářet nové duo a nebo to je čistě jen z dobrovolnosti a chuti vás obou?
Tahle informace k nám dorazila den před aprílem a já tomu prostě nevěřil. Začali nám gratulovat lidi a já si říkal, proč mi gratulují, když hraju na malé reklamní stage. Pak mi Leemac poslal screen z webu a já odpověděl, že s Photoshopem tohle zvládnu taky. Nakonec jsem se sám přesvědčil na webu a musel si dát panáka. Nevěřím tomu asi ani teď. Vybrali si nás sami, přestože hrajeme firemní akce, svatby, diskotéky. Enrico si nás dodneška dobírá, že jsme “despacito djs”.
Zpět však k tvé otázce. Kamila znám přes 10 let, spojil nás jeden projekt, na který rád i nerad vzpomínám, avšak jednu výhodu měl – naše seznámení. Zjistili jsme, že máme stejnou vášeň a hudební vkus, že si prostě rozumíme. I když se málo potkáváme, prakticky každý den si píšeme nebo voláme. Kolikrát nás operátor i rozpojí.
Duo už je prakticky vytvořené od startu naší spolupráce, jen ne oficiálně, což za nás asi udělal Mácháč. Uvidíme, co přinese čas, chystáme toho spolu hodně.
V Litomyšli několik let spolupracuješ s Dance Club u Kolji, je to pro tebe odlehčení a nebo to není snadné dělat dramaturgii v klubu? Co lidi v Litomyšli nejvíce baví?
U Kolji dělám booking tuzemských a občas i zahraničních djs, tu práci mám rád a vážím si jí. Někdy je to práce na hodinku, někdy se s tím peru dlouho. Záleží na sezóně djs, které do klubu dodávám. Vždy musím daného dje minimálně slyšet hrát, protože set je pro mě pouhá představa o tom, co asi můžu čekat. Reálné hrání je o něčem úplně jiném. Musím mít jistotu, proto nedávám šance lidem, co mi napíšou brutální promo, přemrštěnou cenu a požadavky. Já to prostě nemám rád. Pokud jde o větší jméno, vždy komunikuji napřímo. Mažu i zprávy, kde se lidi podbízí. Nedávno mi psal jeden poměrně známý dj, že u nás zahraje a zaplatí nám 5 tisíc jen za to, aby měl tzv. zářez.
Jak jsem také zmiňoval, nedělám jen booking, připravuji třeba design a rozestavení stage na různých akcích. Spolupracuji dlouhodobě s Evženem Boho z Koncertservisu – třeba Sázavafest, to je takové moje 5-leté dítě. Pomáhal jsem technicky vybavit a rozkreslit festival Houseland nebo různé korporátní akce. Je toho mnohem víc, a ne všichni vědí, za čím vším stojím a na čem jsem se podílel. Tahle práce je takový “nadkoníček”. Baví mě, když vidím v den akce, že to, co jsem si vymyslel na papíře, najednou opravdu stojí a lidé to obdivují a chválí. To tě prostě zahřeje u srdce.
Můžeš mi říct nějaký tvůj kariérní fail nebo naopak zážitek, na který jen tak nezapomeneš?
Těch je! Z poslední doby třeba to, že jsem odjel na akci, ale kompletní vybavení nechal doma. Přišel jsem na to 200 km od domova před klubem. Zachránil mě kolega Honza Packan, co bydlí hodinu od klubu a půjčil mi svou techniku. Asi stárnu!
Co bys vzkázal lidem, kteří chodí na vaše akce?
Asi jen to, že máme rádi svou práci, máme rádi slušnost a úctu. Jsme jako zrcadlo – jak se bavíte vy, bavíme se my.
Vše o STYXOVI (nabídky, mixy, kontakt, reference, atd.) najdete na www.djstyx.cz.