Zpátky do minulosti s DJs | Tiesto – Adagio for Strings

Novinek na hudební scéně je každý den požehnaně, ale neměli bychom také zapomínat na legendární pecky z roků předešlých. Proto startujeme novou rubriku, která nese název Zpátky do minulosti s DJs, ve které budeme vždy s dalšími osobnostmi naší DJské scény vzpomínat na zajímavé počiny, které se nám vryly do paměti.

Dnes se podíváme na song, který sice není úplně originální, o to víc se ale zapsal do dějin taneční hudby. Slovo je o Tiestovu songu s názvem Adagio for String, které vzniklo v době, kdy byl Tijs na vrcholu trancové scény. Jak na tento počin vzpomínají naši kolegové?

SNBM
Už si nepamatuju, jak jsem k němu přišel, ani jestli se mi úplně líbil, i když to asi jo, protože když jsem před těma X lety začínal, tak jsem měl i takový tranceový období a prostě se to hrálo a zrovna Adagio prostě Dj mít musel. Já to měl ještě umocněný, že za mnou do klubu pravidelně chodili kamarádi, kteří Tiësta milovali a zvlášť jeden vždy přišel a já už věděl, co bude chtít a na tu gradující poměrně tichou pasáž jel vždy neuvěřitelnej tektonik. To byly časy.
A taky jsem celou dobu žil v tom, že to je výmysl Tiësta a dost jsem ho za to uznával a pak moje máma někde poslouchala Český rozhlas Vltava a tam hráli asi originál a byla to normální klasická hudba, což mi ten dojem trošku zkazilo.

TiGi
Málokdo ví, že se jedná o klasickou skladbu z roku 1936, kterou složil Samuel Barber, a která hrála při různých (většinou smutných) významných událostech. Například v USA jako hudební podkres, když se oznamovala smrt prezidentů Roosevelta, Kenedyho či fyzika Alberta Einsteina. Rádio BBC ji zase zvolilo při oznamování smrti princezny Diany. Na tanečních parketech ji pak proslavil DJ Tiesto, který ji vydal v roce 2005 a která mu v jeho kariéře hodně pomohla. Pamatuji si, že to bylo v době, kdy na diskotékách příliš taneční hudba nefungovala, a nejvíce se hráli věci jako RnB či pop. A právě tohle byla jedna z mála skladeb, která byla nezpívaná a lidi ji brali. Vím, že časopis mixmag jí zvolil jako druhou nejlepší taneční nahrávkou všech dob (porazil jej pouze One More Time od Daft Punk). Mezi „true trancery“ pak byla spíš oblíbená verze od Ferryho Corstena, která sice neměla takový drive, ale za to nabídla větší prožitek z melodie. Každopádně, ať je to jak chce, Tiesto vytvořil jednu z nejzásadnějších skladeb pro taneční parkety, která měla přesah do mainstreamu a posunul tak taneční hudbu zase o kousek dál.

George Osgar
Páni! Adagio for Strings. Asi mně nebudeš věřit, ale do nedávna jsem track neznal. Teda aspoň ne Tiestovu verzi. Přišel jsem na něj zhruba před rokem a to díky verzi Lucase a Stevea. Když jsem ho slyšel, uvědomil jsem si, že ho podvědomě znám. Ovšem ne verzi Tiesta, ale z hudební školy, kde jsme probírali meziválečnou americkou hudbu, konkrétně Samuela Barbera, autora stejnojmenné symfonie. Na verzi Tiesta jsem narazil pár měsíců poté a musím říci, že ačkoliv k ní nemám vztah jako ty, hold jsem se narodil trochu později a nevyrůstal na ni (smích), tak musím smeknout klobouk, protože jestli se nepletu, byl to jeden z prvních zdařilých pokusů o kombinaci vážně hudby a elektroniky! Bohužel pro mě vydanou v době, kdy v mých top charts zaujímali žebříček The Beatles a trance šel mimo mě.

Bad Rabbit (Honza)
Na tenhle track vzpomínám velice rád, byl to jeden z prvních, co jsem měl v tlačítkovém telefonu.
Taky jsem ho velice rád hrál v mých DJských začátcích před 10 lety s Alešem Matouškem v bývalém Ballagiu, teď Ark Bar v Říčanech. Tato skladba mi vždy připomene Tiesta obklopeného gramofony a přehrávači v blikajícím talíři a s rukama do „V“. Hlavně se mi líbí brake, který je v originálním podání od orchestrálního skladatele Samuela Barbera. Mimochodem, kdo viděl film „Platoon“ – ČETA, kde hrál Charlie Sheen, je použita AFS jako soudtrack filmu.

Jean Luc
Jelikož jsem v té době objevoval kouzlo djingu a produkce, celkově mě rok 2004 hodně ovlivnil, včetně samotného tracku, kdy jsem melodii Adagio for Strings od Samuela Barbera zbožňoval. Tiestovo podání se řadí k nesmrtelným verzím, včetně charakteristického zvuku „synťáku“. Do teď mám někde v šuplíku dvd Tiesto in Concert 2004, kde je cítit atmosféra a energie celého tracku. A nebudu lhát… to dvdčko jsem si pouštěl pořád dokola. Rád na toto období vzpomínám, při poslechu mě doprovází příjemný pocit nostalgie.

YLLOW
Znáš ten pocit, kdy uslyšíš nějakej track, kterej tě chytne tak, že chceš slyšet víc a víc, až tomu stylu úplně propadneš? To byl přesně můj případ. Zkráceně Adagio For Strings je jeden z mých prvních tracků, co jsem měl v MP3 přehrávači (ten jak frčel na jednu tužkovku), zároveň je to taky jeden z tracků, co mě přivedl k elektronické hudbě.