Rick J. Jordan: „Scooter je uzavřená kapitola.“

Zakládající člen legendárního tria Scooter před pár lety opustil palubu a vrhl se do naprosto jiného žánru. Jak se mu aktuálně daří? Jak vzpomíná na svá léta ve Scooteru a kdo byl jeho nejoblíbenější parťák? To a mnohem více čtěte v následujícím rozhovoru, který jsme získali za pomoci ruské fandovské základny Scooteru.

Ahoj Ricku! Začněme. První otázka je velmi jednoduchá: co znamená „J.“ ve tvém jménu?
Za tím je jednoduchý a zábavný příběh. Když jsme já a H.P. začali vydávat nahrávky v roce 1989, oba jsme se stali členy německé „GEMA“, která vybírá peníze pro skladatele na jejich autorská práva. Prostě měli v databázi příliš mnoho „Rick Jordanů“, tak mě požádali, abych lehce změnil jméno a já jsem jen přidal „J.“

Jak bys vysvětlil žánr zvaný „ScooterStyle“? Co to pro tebe znamená?
„Scooter style“, zejména na začátku, zcela odráží náš pohled na nastávající Rave scénu v Německu, zejména v Hannoveru, kde byly akce ovlivněny také britskými vojáky (v devadesátkách byli stále rozmístěni po Německu) a jejich oblíbenými DJs.

Posloucháš, co Scooter dnes dělá? Například singly „Rave Teacher“ a „God Save The Rave“? Pokud ano, můžeš říct, jak se ti líbí?
Samozřejmě znám novou produkci Scooteru a vážím si H.P.ho, Michaela, Jense a zejména Sebastiana, nového producenta, za to, že stále rozvíjí nové nápady a skladby a má velkou vášeň. Já jsem jednoduše ztratil zájem o taneční hudbu, takže už to pro mě není tak vzrušující.

Jak vzpomínáš na svou kariéru v kapele Celebrate The Nun?
Pro mě to byly roky vzdělávání. Bez těchto zkušeností by dlouhodobý úspěch Scooteru nikdy nebyl možný, protože jsem se dozvěděl vše o tvorbě ve studiu. Také jsme získali první dojmy z toho, jak fungují rozhovory a jaké vedlejší účinky může mít hudební kariéra na sociální vztahy.

Co děláš, když najednou nemáš nápady nebo inspiraci? Jaké bylo nejtěžší období ve tvém životě na cestě ke slávě, jak jsi se s tím vypořádal?
Uvolněte se, poslouchejte hudbu a zbytečně na nic nespěchejte. Na konci mých let ve Scooteru jsem dospěl k bodu, kdy jsem si myslel, že už nikdy nebudu mít jediný použitelný nápad. Pomyslel jsem si: „To je vše, už žádné záblesky geniality nebo tak něco“. Byl jsem prostě trochu vyhořelý, takže znám ten pocit. Ale naštěstí jsem zjistil, že to byl jen dočasný stav mysli.

Víme, že byl tvůj hlas použitý v mnoha singlech Scooteru, kde byla úprava hlasu (HPV). Pamatuješ si, jaké skladby to jsou?
Většina vokálu s HPV byla nahrána mojí manželkou a mnou. Jen v několika málo tracích, jako I´m Lonely byl použit hlas jiného zpěváka. Nikk nazpívala “Friends”, “Nessaja”, “Weekend!” a mnoho dalších. Můj hlas byl použit u Endless Summer”, “Posse (I Need You On The Floor)”, “Ramp! (The Logical Song)”, “JAOTW”, “TQIWITQ?”, Where The Beats…” a dalších.

Byl jsi ve Scooteru od začátku až do konce 4. kapitoly. Můžeš tedy říci, která kapitola pro tebe byla nejpamátnější nebo nejdůležitější?
Každá kapitola měla své zvláštní kouzlo. Bylo tam tolik vtipných a skvělých okamžiků. Možná, že 2. kapitola stála trochu nad ostatními. Pamatuju si například na rozbité klávesy (viděno v klipu Posse). Byli jsme právě v té době čistého punku!

Album „The Big Mash Up“. Můžeš nám říct, kdo byl autorem celé koncepce alba? Máš rád každý výtvor pod Scooterem?
Ahh…experimenty s Dubstepem. Jako vždy, všichni jsme přispěli k albu a předem nebyl žádný koncept ani hlavní plán. V té době se mi líbil proces vypracování komplexních sekvencí v „David Doesn’t Eat“ a „Beyond The Invisible“, což jsem dělal hlavně po nedělích, když jsem byl sám ve studiu.

Měli jste mnoho live verzí vašich albových skladeb, např. Where The Beats (Have No Name), Bit A Bad Boy, Intro 2008, Intro 2014, Frequent Treveller – We are the Greatest 2011 Mix ) atd. Můžeš říct, proč tyto songy nebyly nikdy vydány? Přemýšleli jste někdy, že je vydáte jako bonusové CD nebo něco takového?
Existuje mnoho různých důvodů. Někdy na albech prostě nebylo dost místa, někdy jsme chtěli ukázat něco zvláštního a nevydat každý vytvořený úryvek. Někdy („Where The Beats… (Live Version)“, atd …) možná znáte důvody, pokud posloucháte podrobně verzi alba (smích).

Někde jsem slyšel, že téměř všechny instrumentální skladby (když jsi byl ve Scooteru) byly napsány tebou. Je to pravda? Můžeš pojmenovat 2 nebo 3 skladby, které jsi napsal opravdu sám?
Ne, instrumentálky byly většinou výtvorem nás všech. Ačkoli na skladbách jako „Rhapsody In E“ nebo „Unity without Words“, bych mohl mít, řekněme, trochu silnější osobní dopad.

Pamatuješ si ten nejpozoruhodnější dárek, který jsi obdržel od fanouška?
Nemůžu si vzpomenout, bylo jich příliš mnoho. Kresby, ruční práce, podprsenky, spousta všeho.

Které styly v kariéře Scooteru byly vytvořeny, jak říkáme „ze srdce“? A které žánry byly použity jako „ehm, je to módní styl, tak s ním pojďme pracovat“?
Vždy jsme se snažili dělat naše písně 100% ze srdce a většinou se nám to povedlo! Ale někdy můžete podlehnout pokušení rychlého úspěchu a pokusit se kopírovat věci, které fungovaly dobře. Tak vznikl „I’m Your Pusher“. Myslím, že všichni stále ještě nenávidíme ten song (smích).

Ferris, Axel, Jay a Michael – se kterým z těchto čtyř členů bylo nejsnadnější spolupracovat?
Každý člen měl své vlastní klady a zápory, samozřejmě, jako my všichni. Dozvěděl jsem se hodně o tom, jak pracovat ve studiu, díky, Axelovi, protože byl úplně svěží a stále se učil, takže prostě udělal, co mu přišlo na mysl. Opravdu osvěžující! Jay do kapely přinesl spoustu hudebních znalostí a Michael je skvělý DJ, což ho také udělalo (a stále dělá) pro tým opravdu cenným.

Měl jsi v kapele nějaký nevydaný materiál? 
Bohužel ne. Když jsme si uvědomili, že by nápad nesplňoval naše standardy tvořivosti a party-vibe, většinou jsme ho okamžitě zničili, takže by neměly zůstat žádné skryté drahokamy.

Když jsi opustil kapelu, nechal jsi tam nějaké úryvky nebo ukázky skladeb? Použil je Scooter v 5. kapitole?
Také ne. Myslím, že H.P. potřeboval čistý restart po 4. kapitole. Takže všechny skladby byly kompletně novou produkcí. Přesto jsme se rozešli velmi klidným a přátelským způsobem, nedošlo k žádnému sporu a stále máme skvělý vztah. Vemte si třeba loňskou platinovou párty s Axelem.

Opustil jsi kapelu v roce 2014. Rozhodnout se opustit takový populární a finančně úspěšný projekt není jednoduché. Pravděpodobně jsi o tomto tématu hodně přemýšlel, než ses rozhodl. Co nakonec rozhodlo?
Jak jsem již řekl, došel jsem k bodu, kdy jsem byl trochu vyhozen z 20 let „plně pracujícího režimu“ na jedné straně, na druhé straně bylo tolik „netanečních“ stylů, které se mi líbily a jednoduše jsem neměl čas hrát a produkovat. To byl okamžik, kdy jsem se rozhodl opustit kapelu. A celá EDM mi už nedělala takovou radost, takže jsem nemohl dát 110% do produkce. Možná jsem se v poslední době stal starým chromým prdícím důchodcem, kdo ví… (smích)

Došlo k pokusům o tvůj návrat do Scooteru?
Ne, myslím, že všichni jsou se situací spokojeni. Vždy naslouchám, kdykoli se objeví otázky týkající se našeho raného stylu a technických řešení a taktiky, ale to je vše. Sebastian určitě ví, jak produkovat. No, kdo ví. Třeba uděláme nějaký collab v budoucnu. Ale v poslední době je to uzavřená kapitola. Byla úžasná, ale uzavřená.

Jaké máš teď vztahy s členy Scooteru? Myslím H.P.ho a Michaela.
Úplně na pohodu. Čas od času se potkáváme.

Nyní řádíš v Leichtmatrose. Můžeš nám říct, jestli jsi šťastný v téhle kapele a tomhle stylu? 
Miluju ty lidi. Jsou to šílení maniaci, kteří mi připomínají rané časy Scooteru, plné energie a podivných nápadů, rock’nrollu a kamarádů současně. Přesto máme všichni děti ve stejném věkovém rozmezí, takže mezi námi existuje více spojení. Když mě požádali, abych se stal producentem kapely, brzy jsme si uvědomili, že to může fungovat pouze, pokud se stanu nedílnou součástí týmu. V té době neměli basáka, tak jsem si vzal basovou kytaru z mého studia, vzal pár si lekcí a nakonec jsme to zkusili. Miluju ten nástroj, buduješ základ zvuku a zároveň můžeš pařit na jevišti – úžasné! Měli jsme to začít dříve. A společný duch skupiny je nepřekonatelný. Cítím se s nimi požehnaný!