Saxofrancis: „Hosteska mi při hraní do saxofonu strkala pomeranč a další ovoce”

Bocianjr Rozhovory

Saxofon, konzole, pořádná dávka talentu a skvělá show – to jsou klíčová slova pro známého DJe a saxofonistu, který si říká Saxofrancis. Saxo je mladý chlapík, studující konzevatoř a medicínu, ale jeho hlavním posláním je pořádná párty, ať už v klubu nebo pod širým nebem, kde se dokáže pořádně předvést. Zajímá vás, jak začala jeho kariéra, jak tráví svůj volný čas nebo co plánuje se svým vystoupením do budoucna? To se dozvíte v následujícím rozhovoru.

Ahoj Fando! Děkuji ti za tvůj čas a pusťme se do toho.
Ahoj, já moc děkuju za pozvání.

Jak tě napadlo, obohatit tvoje show hraním na saxofon? Učil jsi se na něj sám nebo jsi chodil do “hudebky”? Je mezi saxofony nějaký rozdíl? (kvalita,cena, zvuk)

Tak u mě to šlo spíš opačně. Saxofon mě provází drtivou většinou mého života a djing přišel teprve nedávno. Už od mala jsem chodil do ZUŠky, nejdřív na zobcovku, pak čtyři roky na klarinet, a nakonec přišel saxofon. Začalo to vlastně na interním koncertě mé sestry, která hraje na klavír. V závěru tam vystoupilo saxofonové kvarteto a já se tehdy zeptal mamky, co to je za nástroj, že na to chci hrát. Bylo mi šest. Naši mě přihlásili do ZUŠky a přes přípravné nástroje jsem se k tomu vysněnému saxíku propracoval. No a teď končím závěrečný ročník na konzervatoři v Pardubicích a hraju už nějakých 13 let. 

Když se podívám zpátky, tak ta hudební kariéra startovala nejspíš na střední, když jsme založili první kapelu a začali hrát klasicky za pivko, klobásku a podobně. Táhlo mě to každopádně na klubovou scénu a dva roky na to jsme přišli s projektem spojení djingu a živých nástrojů. Tři jsme byli z původní kapely a přidal se k nám ještě DJ. Vedle něj tak byli na stage dva saxofonisti a jeden kytarista. Bylo to něco nového a docela rychle jsme začali dostávat bookingy, přeci jenom tohle úplně často na párty neuvidíš. Bohužel jsme ale nedokázali držet tempo a postupně jsme začali stagnovat. Pamatuji si, že zlomovým momentem pro mě bylo hraní na Flédě v Brně. Skvělá akce, narváno a headliner DJ EKG, před kterým jsme vystupovali my. Řekneš si, ideální příležitost ke zviditelnění, a přitom se tam spousta věcí z různých důvodů nepovedla. 

Rozhodl jsem se tak spustit sólo projekt a věnovat svoji energii jinde. Pár měsíců na to už jsem hrál na aftershow koncertu electroswingové hvězdy Parov Stelar pro více než 6000 lidí. Další asi dva roky jsem vystupoval po boku DJs jako performer, každopádně djing mě vždycky fascinoval, a tak nějak přirozeně jsem se o něj zajímal, až přišla investice do první konzole od Pioneeru. Ta mi ležela ještě asi rok doma, než jsem s ní reálně začal něco provádět. Takový impuls mi tehdy dala soutěž DJNO1 pořádaná televizí Óčko. Vlastně vyloženě pro tuhle soutěž jsem tehdy dal dokupy první set, kde jsem djing a saxík spojil. Vzorem mi nebyl nikdo jiný než maestro Timmy Trumpet, který spojení djingu a živýho nástroje v posledních letech masivně zpopularizoval. Existují samozřejmě i další méně známí interpreti, např. Michael Feiner. Každopádně to se týká zahraniční scény, u nás zatím o nikom dalším nevím. 

Jinak ohledně saxofonů – existují různý typy podle velikosti. Já například hraju na altový saxofon, který je dost výrazný a hodí se do taneční hudby. Je samozřejmě spousta výrobců a cena se pohybuje od pár tisíc za čínské hračky až k číslům, za které už si pořídíš hezké auto. Já mám osobně saxofon francouzského výrobce Selmer, který představuje mezi saxofony to nejlepší. Zpracováním, materiálem, a především specifickým zvukem, který prostě nikdo jiný neudělá. 

Je náročné hrát během míchání a bavení lidí ještě na saxofon a zvládat vše dohromady? Co je pro tebe priorita?

No rozhodně se při hraní nenudím, což mě na tom právě baví. Každopádně nedá se to jet úplně freestyle, takže přípravě věnuju docela dost času. Mám dané pořadí tracků, připravené hot cues a memory body a většinou mám i víc variant daného setu, abych se mohl i na místě přizpůsobit lidem. Už se ke mně doneslo i pár názorů, že mám předmíchaný set, což mě docela pobavilo. Tím, že mám u všech tracků hot cues a memory body, je pro mě míchání celkem rychlou záležitostí, proto to tak může působit. Nebráním se ani používání synchronizace, protože mi to prostě ušetří čas, který můžu věnovat hraní na saxofon. Smíchat tracky bez syncu samozřejmě umím, ale proč se zatvrzele bránit jedné funkci, když díky ní můžu mít víc prostoru na další věci? Podmínkou je každopádně mít správně udělaný beat grid na každém tracku. Bez toho to nejde. Jinak prioritu má pak samozřejmě ságo, poněvadž to je zkrátka moje doména. Takže se soustředím především na to udělat pořádnou show se saxofonem a mezi tím odehrát tracky, které lidi zaujmou a budou je bavit. 

Jak to máš s výběrem písniček? Stahuješ pouze komerčnější melodie nebo tracky, kde se hraje na saxofon, či pouze podle toho, co se ti líbí?

Tohle souvisí především s typem akcí, které jezdím. V drtivé většině se jedná o eventy, kde se ode mě očekává spíš komerčnější show. I v takovém případě se ale snažím mít zajímavé remixy nebo mashupy. U saxofonu pak spíš záleží, jak na mě track působí. Třeba je tam v refrénu dechová sekce a úplně svádí k tomu, do ní zahrát na saxofon. Nebo je naopak v dropu spousta místa ve vrchních frekvencích a je tam tak prostor pro saxofonové sólo. Zkrátka to beru spíš pocitově. No a pak je pár vyzkoušených songů, které prostě fungujou vždy a se saxofonem je to zkrátka porno. To jsou taky většinou ty, které si lidi natáčí a postují na stories. Rád bych se každopádně do budoucna zaměřil čistě na taneční scénu, a ty komerční shows omezil. 

Vystupoval jsi i v zahraničí. Jak jsi se dostal se svým vystoupením například na Zrće? Byli tam s tvým vystoupením spokojení? Na co vzpomínáš nejradši?

Tak Zrće je bez debat zatím můj největší hudební highlight. Vzniklo to díky soutěži DJNO1, kterou už jsem na začátku zmiňoval. Se svým setem jsem se umístil na druhém místě a výhra zahrnovala mimo jiné právě hraní na Zrće. Mělo to být původně v létě 2017, ale nakonec se to posunulo na další rok, za což jsem byl docela vděčný. Měl jsem tak aspoň čas se trochu vyhrát po djské stránce a připravit se na to. Každopádně organizačně to byl docela úlet. Měli jsme jet s celým štábem, zařízené ubytko i cesta… prostě pohoda. Nakonec jsme si ale všechno ladili sami včetně ubytování, kameramana i dopravy. I s hraním to bylo celkem dobrodružné. Přes Óčko jsme měli domluvené jenom hraní na párty lodi, což byl ale skvělý zážitek. Mělo to hodně specifický vibe, prostě se plavíš odpoledne po moři, lidi se baví, skáčou do vody a do toho dobrá hudba. Každopádně pro nás bylo nejdůležitější hraní v klubu, které jsme si nakonec domluvili sami na místě. Čili celé to bylo dost na punk, ale díky bohu to vyšlo na jedničku. Dokonce se na mě přijelo podívat i pár kamarádů, takže se to neslo v příjemné atmosféře. 

Noa Beach Club je 13. nejlepší klub na světě, a já v něm dostal prostor v pátek v prime time. Rok poté, co jsem se vůbec začal djingu více věnovat. Za to jsem obrovsky vděčný a pořád mám husí kůži, když se dívám na aftermovie. Bylo to pro mě vyloženě magické. Nebudu lhát, měl jsem fakt trému a velký respekt, ale pak to ze mě spadlo a hraní jsem si užil na 120%. Klub byl narvaný a lidi reagovali neskutečně, i když mě vůbec neznali. To byl pro mě zážitek na celý život a docela mi to otevřelo oči v mnoha směrech. Studuju vedle konzervatoře ještě medicínu a pořád jsem v hlavě bojoval s tím, jestli se jí věnovat a mít hudbu jenom jako koníček, nebo naopak. No můžeš si tipnout, jak s tím hraní v Noa asi zamávalo. Utvrdilo mě to zkrátka v tom, že se svoji show můžu nadchnout i zahraniční publikum a sklidit skvělý feedback. No a shodou okolností tam jedu letos ke konci června znovu, tentokrát s Párty Kýblem a hrát budu v Papaye, takže na to se těším moc!

Stala se ti nějaká zajímavá příhoda nebo fail za tvojí dobu kariéry?

Haha, každý v téhle branži jich má spoustu. Ani nevím, co vypíchnout, ale takovou bizarní situaci jsem zažil třeba na jedné soukromé akci, kdy mi hosteska při hraní strkala do saxofonu pomeranč a různé ovoce. Nebo rád vzpomínám na nedávné hraní ve vlaku na cestě do Tater. Zvrácená párty odpoledne v kostýmech, každý ti cpe do rukou drink, jednou rukou mícháš a druhou rukou se snažíš držet techniku, do které konstatně padají nějací lidé a v zatáčkách se nebezpečně vyklání. Taky miluju různé spontánní nápady a sessions. Třeba v Ostravě jsme jednou po soukromé oslavě narozenin pokračovali na Stodolní. Měl jsem s sebou sax i mikrofon a po pár drincích už jsem stál na baru a hrál. 

Nebo zvlášť silný moment jsem zažil při cestě vlakem z hraní na Slovensku. Seděl jsem sám v kupéčku, totálně rozsekaný a unavený a z dálky jsem slyšel, jak někdo hraje na kytaru a zpívá. Byly to takové specifické melodie a rytmy, krásně se to poslouchalo. Až mi to nedalo a šel jsem se sám podívat. Byli to dermatologové z Bangladéše, kteří cestovali z kongresu v Žilině na kongres v Praze. Dali jsme se do řeči a po chvíli už jsem šel do svého kupé pro saxofon. Krásně jsme si zajammovali a doteď jsme v kontaktu. Pamatuju si, že v ten moment mě fakt úplně ovládala aura toho, jak je hudba univerzální jazyk. To v tobě prostě zůstane. 

No a faily samozřejmě taky byly a vždycky budou, ale díky bohu jich je minimum a vždycky se podaří to nějak vyřešit. Už se mi třeba stalo, že jsem si splet strany a na hulváta nahrál track na deck, kde právě hrál jiný. Nebo jsem si dvakrát při hraní rozsekal hubičku na saxofon, bez které se nedá hrát. No ale vždy se z toho snažím poučit, už třeba mám zapnutý lock deck a na show vozím vždy dvě hubičky.


Objevuješ se v klubech i na majálesech, ve vnitř i venku, co je pro tebe ideální?

Asi záleží spíš na daném prostoru a akci, nedá se to říct úplně obecně. Ale samozřejmě ty venkovní eventy mají svoje kouzlo, takže jsem vždy rád, když mi takový booking přijde. Zvlášť rád třeba vzpomínám na Aerodrome Festival minulý rok, kde jsem hrál dva ze tří dnů. Na hlavní stage pak byli headlineři jako Macklemore nebo Wiz Khalifa, takže na line-upu jsem byl v docela dobré společnosti. A je prostě super, když si po show můžeš jít poslechnout další interprety a užít si večer. 

Stejně tak jsou i indoor eventy, které tě uchvátí. Když jsem hrál v pražském klubu Duplex, zažil jsem jedno z nejlepších vystoupení mého života. Velký podíl na tom měli hlavně lidi, co mě přišli podpořit. Sešlo se nás tam přes 30 a bylo to prostě žužo labužo. Ještě dvacet minut po show jsem nechápal, co se to tam vlastně stalo. Takže nemůžu úplně s klidem vyzdvihnout jedno nebo druhé. 

Máš do budoucna v plánu nějak vylepšit tvoje shows nebo si budeš stále držet svoje tempo a styl?

Rozhodně, změn chystám relativně dost, a to v několika sférách. Jak už jsem zmiňoval, rád bych se zaměřil více na taneční hudbu a žánrově se vymezil. Jsem teď možná až moc flexibilní, co se týče typu akcí, které jezdím. Je to samozřejmě příjemné po finanční stránce, ale hudebně mě to tolik neposouvá. Takže v tomhle ohledu plánuju určitě do budoucna zásadní změny. 

Dál se taky chci věnovat víc produkci. V počítači mi leží pár rozdělaných projektů a v hlavě mám už dost konkrétní představu o prvním albu. Nebo spíš EP, uvidíme, jak to půjde. Nedávno jsem navíc investoval do studiové techniky a doma mi tak vyrostlo celkem uspokojivé prostředí pro tvorbu hudby. Bohužel mě teď celkem brzdí obě školy a nemám čas se tomu pořádně věnovat. Za měsíc si ale odškrtnu konzervatoř a na medicíně mě čeká poslední rok, takže to se brzy změní. 

Co se samotné show týče, hodně mě třeba oslovuje technický djing. Pár měsíců zpátky jsem koupil gramce a battle mixer a pomalu se učím. Je to zase úplně jiný zážitek z hraní a dost mě to baví. Stejně tak mě baví třeba finger drumming na kontroleru Maschine MK3 od Native Instruments. Ten už mám necelý rok, ale na show ho ještě moc nevozím. No a do třetice všech hraček můžu zmínit ještě dechový synťák AKAI EWI, který mám teprve chvíli. S tím je taky spousta zábavy a těším se, až to všechno do svýho vystoupení zakomponuju. Možná to zní už trochu šíleně, ale pokud se mi podaří to všechno osedlat podle mých představ, bude to fakt nářez. 

Byl jsem na třech tvých shows a pokaždé sis pustil publikum na pódium. Nejsi z toho pak nervní, když ti kolem techniky skáče 30 lidí? Doplatil jsi na to někdy?

Je fakt, že to možná není úplně rozumné. Ale líbí se mi pak ta celková energie a vibe, když tam lidi na stage paří s tebou. Jednou se mi tam teda servali, ale naštěstí se nikdy nic nerozbilo. Spíš si občas někdo vezme na hlavu sluchátka a dělá, že hraje. Nebo sahá na jogy a tak. Každopádně vždy jsem si dokázal zjednat trochu pořádek, když to začlo být až moc nebezpečné. Ve výsledku mi jde nejvíc o saxofon, a ten mám vždy u sebe. 

Sám mám tu bezprostřední interakci s lidmi nejradši. Vytvoří to dost specifickou atmosféru a všichni jsou najednou na stejné párty vlně. Proto mi třeba taky nevadí jít hrát na bar nebo na parket přímo mezi lidi. Ale ne vždy je na to samozřejmě prostor.

Poslední otázka na závěr – Co bys chtěl vzkázat svým fanouškům, kteří tě chodí podporovat na tvé vystoupení?

Pokračujte v tom dál a buďte pořádně saxy! Nebraňte se novým věcem a nechte se na párty hudebně kultivovat tím, co vám daný interpret servíruje. Když to není váš šálek kávy běžte jinam, ale když to bude top dejte to pořádně vědět. Buďte sami sebou a nebojte se v životě občas trochu zariskovat. Pokud něco chcete, ten nejlepší čas to udělat, je právě teď.