SNBM: „Grafiku si umím představit dělat i v 50 a to djing určitě ne. I když…kdo ví”

SNBM je známý DJ a grafik. Záměrně nepíšeme producent, protože Karel se vyjímá klasickému pojetí DJ/Producent. V tom, co dělá je profík a lidé si toho umí vážit. Nesnaží se podbízet každému, snaží se prezentovat kvalitní sound. S tímto pánem se u nás budeme setkávat častěji, proto jsme na úvod rádi za tak rozsáhlý rozhovor.

Čauvec Kájo! Moc ti děkuji, že sis na mě udělal čas a pojďme se do toho pustit!
Ahoj Miki, taky ti moc děkuju za to, že jsi se ozval.

Ještě, když jsem tě neznal, říkal jsem si, co ty 4 písmena ve tvém jméně vlastně znamenají. Poté, co jsem to zjistil, mě nějak nenapadá, kde jsi k takovému jménu přišel. Můžeš mi říct tvůj příběh, jak jsi přišel na přezdívku “SunBeam”?
Haha, to je klasický příběh nové generace. Dlouhou dobu (cca 9 let) jsem vystupoval převážně po diskotékách a hrál celou noc pod přezdívkou SunBeam. Tuto přezdívku vymyslela v prváku na střední moje spolužačka na odpoledce, kdy jsem ještě táhl do školy klasický slovník. Měli jsme tehdy s mým kamarádem, se kterým jsem začínal hrát jednu z prvních akcí a pořadatel nutně potřeboval jméno na plakát. Já vlastně ani nevěděl, že chci být dj, nebo co to vlastně znamená a obnáší. Byl jsem strašně dlouhou dobu vlastně takový nepopsaný list. Jediný, co jsem věděl, bylo to, že mě baví hudba, že chci dělat něco, co se nelíbí mojí mámě a že jsem exhibicionista, což se odrazilo asi i do mé přezdívky, protože ta spolužačka měla jasno v tom, že jsem takové “sluníčko” třídy, tak jsme měli jasný Sun a protože jsem se v tu dobu hodně zajímal o Egypt a všelijaké konspirační teorie, tak se mi z toho, co mi vybrala, líbilo sluneční paprsek – jako obelisk, což je zhmotněný paprsek slunce, takže vlastně nic extra nápaditého, ale nějaký příběh to má. Je ale pravda, že to byla až druhá varianta. První byla DJ Festo, což mi ale kamarád zakázal, protože měl na strojárně automatizaci a neměl ji rád a jedna ze značek, co dělá automatizaci se jmenuje Festo. Nakonec jsem asi rád.

Zkrácení na SNBM a změna loga na ten klikyhák, co mám teď, proběhla až vcelku nedávno, cca před 4 lety, kdy jsem chtěl vše změnit. Nehrát celé noci na diskotékách, ale hrát sety v klubech a konečně jsem si přišel, že na to mám. Všichni mi říkali, že hraju dobře, ale chyběl mi ten poslední krok a to vyprdnout se na všechny bary a diskotéky, kde jsem hrál a začít vlastně znovu. Chvilku to trvalo, ale nakonec jsem to udělal. Měsíc jsem seděl sice doma, ale pak se najednou začali všichni ozývat a já začal hrát 1,5h set za cenu, za kterou jsem do té doby hrál celý večer, takže jsem rád, že jsem to udělal, ale vlastně jsem neměl ani moc na výběr, protože druhá možnost byla zamrznout tam, kde jsem byl, což nebylo úplně špatný. Hrál jsem v nejlepších barech v Praze jako bylo Coco, One Club, Fashion Club, ale nebylo to prostě ono. Dost mi taky dopomohlo to, že jsem už sem tam hrával v Duplexu. A asi taky doba, která se dost měnila. Už se prostě ani na maloměstech nehrálo celou noc, ale třeba 3-4 djs za noc. Tohle nový logo jsem si vymyslel při pauze na oběd, když jsem pracoval právě v Duplexu v produkci jako grafik. Bylo tak divný, zvláštní a natolik jedinečný, až jsem řekl, že to udělám a budu ho používat. Byl jsem taky u nás asi první, co si to dovolil a ještě k tomu si ze jména udělal zkratku, pamatuju si, jak to celá scéna řešila a to byla přesně ta pozornost, kterou jsem v tu chvíli potřeboval.

Jsi populární a oblíbený DJ, ale hlavně také skvělý grafik. Jak jsi se ke grafice dostal a kolik let už se jí věnuješ? Jaká grafika je pro tebe nejtěžší k vytvoření?
Ke grafice jsem se dostal o trošku později, než jsem asi chtěl. Chtěl jsem na sklářskou uměleckou školu, kam mě naštěstí rodiče nepustili, protože bůh ví, co by teď ze mě bylo za individuum. Místo toho jsem šel na stavební průmyslovku. V návrzích domů jsem si liboval, na stavebních výkresech jsem vydělával, když spolužákům nešli a vždy jsem byl tak trochu kreativní. Za to mi vůbec nešla matika, což byl trošku na stavebce problém. Ale nakonec jsem to zvládl, odmaturoval za jedna z angličtiny a našel si vejšku v Plzni, kde mě ale nevzali. Po shodě náhod a takových životních popostrčení jsem se ocitl kousek od Prahy na grafickém a obalovém designu. Byla to taková dost easy škola v dost nudným městě (Štětí), takže jsem měl dost času na to, zabývat se tím, co jsem chtěl. Byl jsem asi jediný z celé školy, kdo nebyl na střední polygrafice nebo něco s uměním, ale to, co bylo první měsíc nevýhoda, se pak změnilo ve výhodu a mě to začalo strašně bavit a začal jsem se zlepšovat, učit se všema programama a vlastně jsem za ty 3 roky měl ze zkoušky jen jednou trojku a to byla ta první, kdy jsem nevěděl, do čeho jdu. Od půlky prváku jsem měl živnosťák a začal dělat grafika pro jeden liberecký velkoobchod s módou. Moje logo používají dodnes, takže to asi nebylo tak špatný :D.

No a ve druháku jsem nakoupil nějaké jeté stroje ze zrušené reklamky a začal podnikat. Od půlky druháku jsem do školy chodil spíše sporadicky a hlavně jsem už věděl, co musím a nemusím řešit. Pak jsem měl asi 4 roky reklamku v Liberci, kde stále firmu mám, ale už se tam věnuji jen potiskům textilu. Já v Praze dělám spíš grafiku pro akce, klasickej print pro velký firmy a loga. A jestli se ptáš, co je pro mě nejtěžší? Asi udělat hezkou grafiku, když absolutně nemám nápad. Například v pondělí po prokaleném víkendu. Někdy je opravdu těžké to spojit a v týdnu makat, ale věřím, že to je důvod toho, že jsem se ještě nezbláznil a dokážu si udržet odstup a takovej nadhled od tý hudební scény, která dokáže být dost nepříjemná. Myslím si, že na sebe díky tomu dokážu nahlížet střízlivěji a v neposlední řadě si taky začínám uvědomovat, že to asi nebudu, ani nechci, dělat celý život a že djing je dost o tom, se vydovádět za mlada a mít na co vzpomínat, takže teď procházím takovým obdobím, kdy se mi vlastně daří a vím, co mám dělat, ale absolutně se mi nechtějí řešit některý kraviny, který ten djing na mojí úrovni obnáší.

Chtěl by ses v budoucnu živit spíše jako DJ nebo jako profesionální grafik?
Trošku jsem se toho dotknul u minulé otázky, hudbu miluju a myslím, že jsem fakt srdcař, ale grafiku si dokážu představit dělat i v 50 a to djing určitě ne. I když… kdo ví :D. Ba ne, teď je plán hrát do 30, což jsou ještě 2 roky, pak uvidím, jak to bude. Třeba to jen rapidně omezím a budu jezdit jen na velké akce nebo se zableskne a budu světová megastar s private jetem :D. Ale jelikož si přijdu i v té grafice docela dobrý, tak je možné, že mě to taky přestane bavit a vlastně mám od malička v hlavě takový motor, že budu hodně bohatý a budu jen něco řídit, což se snažím naučit a jít si za tím. Doufám, že se to povede. Mám tu teď 2 další projekty, které jsou úplně diametrálně odlišné od všeho, co jsem dosud dělal a přesně tyhle životní výzvy mě strašně baví a snažím se jich využívat a pořád se něco učit a posouvat se zase dál. Mám rád zadní vrátka a teď vím, že když se něco podělá, můžu pořád hrát diskotéky a slušně si tím vydělávat a nebo můžu dělat grafiku a slušně si tím vydělávat a nebo mít reklamku a slušně si tím vydělávat. V tomhle jsem asi po tátovi, protože tomu vždy šlo, na co sáhnul, já se to teda musím vždy naučit, ale pak se to snažím dotáhnout do dokonalosti, ale nejdou mi míčový sporty, což tátovi jo :D.

Minulý rok jsi hrál na jednom z největších festivalů v České republice a to na Beats For Love v Ostravě. Znamenalo to pro tebe něco víc nebo jsi to bral jako další “klasickou” akci?
Proč ta skromnost? 😀 Minulý rok jsem hrál na všech největších festivalech v ČR. Nicméně B4L, jak jsem už mnohokrát říkal, mě zaujal především organizací na to, jak krátkou dobu existuje a jak je to velká akce. Byl jsem překvapen takovou až skoro familiární atmosférou a tím, že nad tím někdo asi určitě přemýšlel, by bylo vlastně těžké tam najít nějakou chybu. To mě na tom až skoro zaráželo, protože vždy se nějaká najde a když si připočtu to, že tam byli všichni přátelští tak věřím, že B4L má před sebou velkou budoucnost a budu rád její součástí. Vlastně jediná chyba, kterou bych našel bylo to, že jsem hrál dost brzo. Sice mám čas před setměním moc rád, ale bylo to ve středu a asi nebyli ještě všichni návštěvníci na svých místech, ale i přesto jsem z prázdný plochy na začátku setu dokázal nalákat lahodnou housovou hudbou dostatek lidí, a tak jsem dalšímu djovi předával už z velké části zaplněnou house stage. Tady se můžete podívat na záznam z B4L.

Na jakou akci v tvé kariéře vzpomínáš často a naopak je nějaká, na kterou bys nejradši zapomněl?
Hrál jsem na plno skvělých místech, takže bych asi nerad něco nějak extra vyzdvihoval nebo hanil. Vždy je super, když hraješ pro hodně lidí a když tě ti lidé co nejvíce vnímají. Je super, když supportuješ nějakého zahraničního dje, ale to už v ČR není podle mě ani tak prestiž nebo věc, na kterou bys byl pozvaný kvůli tvým skills nebo kvůli stylu, co hraješ. Spíš jako nástroj k nějaký směně – takový novodobý DJský peníze. Nehledě na to, že už tu snad každý hrál s nějakým zahraničním djem. Však ne nadarmo se říká, že už tu někteří brzy dostanou občanství.

Jsme národ šikovných lidí, tak i takovej průměrně nudnej EDM DJ si myslí, že umí dobře zahrát warm-up, což nebývá tak úplně pravda, protože warm-up neznamená, že to musí být nuda, spíš naopak. Má to rozehřát lidi a nechat jim dost energie na hlavního hosta. O nudě v definici warm-upu není ani slovo.

Ale jak říkám, kolikrát je to spíš “obchod”, než cokoliv jiného a DJing byl vždy o vazbách a vztazích, stejně jako každé jiné podnikání, takže to vlastně nejde ani shazovat.

Ale zpět k otázce. Moc rád spolupracuju s klukama z Plzně. Ti mě asi poprvé nechali zahrát pro fakt hodně lidí a to pro mě byl zážitek. Pak určitě Robert Vaca s ním jsem už zažil plno skvělých mejdanů a moc rád jezdím do Denoche. V Retru jsem měl možnost předehrávat Tujamovi a to bylo boží, protože je to můj velký oblíbenec a pak se dokonce vyptával na moje jméno, protože se mu líbil můj warm-up, nevím jestli to byla jen zdvořilost nebo jestli se mu to fakt líbilo, ale mě to zahřálo. Super taky třeba bylo hrát loni na Aerodrom festivalu, kdy jsme byli poslední stage, co hrála a na začátku setu bylo před náma 0 lidí a po 10 minutách asi 5000 a hlavně nikam neodcházeli, což bylo fakt super a taky nesmím zapomenout na Mácháč, kde jsem loni poprvý hrál na hlavní stage, přesto že to bylo brzo, tak jsem si to strašně užil, možná i díky radě DJe Enrica, abych si to užil a neřešil kraviny jako někteří, kteří chtěli mít show, jako hovado, ale jak se tak stává, když se na něco moc tlačí, tak se to posere a je fakt, že někteří dostali celkem čouda za to, co tam hráli, protože když tě zná víc lidí, tak tě víc řeší a ty musíš víc hrát to, co hraješ, protože když to nehraješ tak zase ty skalní fanoušci říkají, proč to nehraješ. Někdy je to fakt složitý, ale myslím si, že když se to člověk snaží dělat nejlíp, jak dovede, tak nikdy neprohloupí a já jsem rád, že co tak slýchám, tak o mně se říká, že hraju dobře a je to i takovej můj cíl, hrát dobře. Hrát co mě baví a bavit tím lidi.

A jako důkaz, že nejsou potřeba zástupy lidí pro dobrý mejdan byla párty, kdy jsem se seznámil s mým dětským hrdinou DJem Tonkou a hrál s ním ve Studiu54 B2B a on si fotil písničky, co jsem hrál do mobilu, jak se mu líbily. V tu chvíli jsem byl asi na vrcholu blaha.

A ze záporných věcí jednoznačně asi 2 roky zpět, takový “pafestival” někde kousek od Zlína, kde jsme pak s člověkem, kterého jsem tam ještě já hlupák doporučil s aparaturou naháněli pořadatele, který nakonec se splatností nakoupil nějaké televize v Makru a tím zaplatil alespoň jemu. Já peníze nemám dodnes, ale takový lidi by vůbec nic dělat neměli.

Mohl bys mi popsat, jak vypadá tvůj klasický den, když hraješ na akci?
Začal bych už dopoledne. V pátek se snažím vždy spát trošku dýl, asi v tajné snaze naspat to dopředu. Přes den se jen málokdy věnuju hudbě, to dělám vždy větší část čtvrtku, ale o to víc se věnuji grafice, protože plno lidí ještě něco rychle potřebuje před víkendem. Poslední dobou jsem objevil, že když si jdu na 2-3 hodiny zdřímnout, tak je to pak mnohem lepší. Pak se osprchnu, vyčistím zuby a jedu… Přijedu, krásně zahraju a jedu spát :D.
I takové večery jsem zažil, ale občas se samozřejmě stane, že se někde zapomenu nebo že nedejbože mám řidiče a jelikož jezdím převážně do klubů, kde to mám rád a kde mají rádi mě a snažím se tam jezdit jen občas, tak se tam najde dost lidí, se kterými jsem se dlouho neviděl a nějakého toho panáčka si dám, ale jelikož už nejsem nejmladší, tak je mi pak kolikrát už i dost blbě, takže bych byl rád, kdybych se tohohle zlozvyku zbavil. Snažil jsem se zjistit od Briana, jak to dělá, že nikdy nepije, ale asi to přichází s věkem, protože mi řekl, že prostě nepije.

Fandíš někomu z naší CZ/SK scény? Myslíš si, že tu je někdo, kdo by se mohl prokopat mezi světovou špičku?
To je zajímavá otázka. Můj otevřený názor na tohle je, že když to někdo bude dělat s láskou a bude dělat to, co má rád, tak se mu to povést může, ale musí v tom být fakt moc a moc dobrý, musí být oblíbený mezi lidmi, musí mít tah na branku, mít dostatek peněz, podpory, asi to nemůže být úplný suchar, což někteří producenti jsou a potom má stejně tak 5% šanci, že se mu to povede. A to ta šance je možná ještě menší, protože jsme v Čechách, ne v Holandsku nebo Anglii. A to, že si tu někdo domluví výměnu a jede na “tour” po Asii je sice super, ale není ani slovo o tom, že by byl nějakou stár, je to jen obchod.

Myslím si prostě, že ne každý může dělat všechno. Panuje tady takový přesvědčení, že můžeš být čímkoliv si zamaneš, ale já si prostě myslím, že to není pravda. Další přesvědčení je to, že DJ musí být i producent, což je taky blbost. Jak takový průměrně špatný EDM DJ může vyprodukovat něco kloudného během měsíce, co si stáhne Ableton? Je za tím desetitisíce hodin. Musíš mít talent a podporu a hlavně tě to musí bavit. A i když tohle všechno máš, tak furt jsme v ČR.

Neříkám, ať se nikdo nesnaží, ale zeptej se Davida Nováčka, jak dlouho mu trval nějaký úspěch a hraju jeho tracky, protože se mi opravdu líbí už mnoho let.

Je super, že ti zahraniční hvězda zahraje track (teď nemluvím o Davidovi), ale je to ještě dneska nějaké měřítko? Nehrají jen dobré věci, mně se třeba osobně nelíbí každý track, ani co zahrají moji oblíbenci v radioshow. Ta radioshow vychází každý týden, musí tam něco dát a myslím si, že kolikrát tam místo toho úplně super bomba tracku dají spíš až ne zas tak špatný track. Pro ty kluky tady je to samozřejmě životní událost a nechci to nijak zlehčovat, ale nemyslím si, že by to světový jméno znalo jejich jméno nebo název toho tracku, co do tý radioshow dali. To je jen tak k tomu, aby se stálo na zemi.

Já jsem třeba DJ a znám svoje přednosti jako DJe a přestože by bylo asi krásný mít nějaký svůj track, tím myslím svůj jako že bych ho udělal, ne někde za 1500€ koupil nebo vyměnil za to, že bych chudáka začínajícího producenta jednou za rok vzal na warm-up před svou show, protože to samozřejmě není můj track.

Myslím si, že já toho asi moc nevyprodukuji. Já rád bavím lidi a přestože tomu vcelku všemu rozumím a mám i vybavení (zvukovku, midi klávesy, KRK 8…), tak mě prostě vadí jeden song slyšet 100000x. Většinou už mě po desátý, co ho slyším nebaví a když už sedím před počítačem, tak dělám grafiku, která mi aspoň něco vydělá. Ale samozřejmě to takhle nemusí mít každý.

Myslím, že třeba EKG na to jde dobře, nestydí se za to, že to neumí, však ne každý musí umět vše, jak už jsem psal a raději dává průběžně ven to, že se to učí a že tomu dává ten čas. A věřím, že se mu to povede už kvůli tomu, že ví, co se těm lidem na jeho párty líbí a myslím si i, že průběh DJ >>> producent je přirozenější než producent >>> DJ nebo producent = DJ. A je samozřejmě divné, když o někom víte, že pomalu neumí ani hrát a najednou vydá písničku.

Ale zpět k otázce. Mojí podporu dlouhodobě má LYAM a vedli jsme spolu nespočet rozhovorů a můj názor na sebe zná a je fakt, že dělá super hudbu, je hudebník a dělá jí srdcem, ale je to také o tom, umět ji prodat. A druhý komu věřím, že by se mu mohlo něco povést je Victor Tellagio. Samozřejmě to přeju všem, ale tihle dva jsou už trochu vidět a podle mého to dělají s láskou a nemají to jen jako nějaký nástroj na něco. A proto bych jim přál, aby se to povedlo.

Ono se to v ČR málo ví, ale to, že je někdo na hypeeditu v první 20ce ještě neznamená, že je to dobrý. Čím dál tím víc to znamená pouze to, že tam do toho nacpal nekřesťanskou hordu peněz. Uf.. to jsem se trošku rozohnil.

Kdyby sis mohl vybrat kohokoli ze světové scény na spolupráci, kdo by to byl a z jakého důvodu?
To opravdu nevím, hlavně po předchozích odpovědích moc nevím, na čem bych s ním spolupracoval :D. Co bych třeba chtěl, udělat warm-up Carlu Coxovi, který by pak přišel a řekl, že se mu to líbilo. To by pro mě byla taková pomyslná zlatá medaile. Ale mám moc rád Fedde Le Granda a Dannica, tímhle směrem bych se chtěl udávat a to spíš kvůli tomu, jaká z nich jde energie, než tím, co hrajou. Ještě se dotknu předchozí otázky. Myslím si, že tyhle collaby, kterých má každý světový dj každý den plnou e-mailovou schránku pro mě osobně nejsou až tak důležitý, ale vcelku rád bych měl takovýho Dannica za kámoše, pokecal s ním a spolupracoval na dobrém steaku u grillu. To by pro mě bylo asi hodnotnější.

Hrál jsi už na mnoha festivalech, který pro tebe znamenal nejvíc?
Asi Mácháč, protože jako zhrzený účastník prvního contestu na něj, který vyhrál Richard Reynolds, jsem řekl, že tam pojedu až tam budu hrát, no a už jsem tam byl 2x a letos budu už druhý rok po sobě hrát na hlavní stage. A jelikož to je můj splněný sen, za kterým jsem dlouho šel, tak tomu přisuzuji asi i největší váhu. Nehledě na to, že to je můj oblíbený kraj, kde jsem toho plno zažil a ta atmosféra tam je něco neopakovatelného.

Představ si, že bys měl možnost začít úplně od začátku. Šel bys stejnou cestou nebo bys něco změnil? Jméno, styl, produkce,…?

Otázka je, jestli bych věděl to, co vím teď, protože kdyby jo, tak nevím, jestli bych se do toho pustil. A kdyby ano a byl by zase rok 2004, kdy jsem tak nějak začínal, tak bych byl dnes úplně někde jinde.

Kdybych začínal se stejným NIC, jako jsem začínal, tak bych asi nic nezměnil. Měl jsem plno štěstí, plno lidí mi sice i naházelo klacky pod nohy, ale těma jsem si nakonec vždy zatopil, takže si myslím, že bylo vše tak, jak mělo být a za to jsem rád. A navíc jsem spokojený sám se sebou a to je podle mě nejvíc.

Poslední otázka na závěr tohoto rozhovoru – Co bys vzkázal svým fanouškům či fanynkám, které na tebe chodí pařit do klubů?
Mějte vlastní hlavu, dělejte co máte rádi a pokud rádi chodíte na mejdany, máte rádi house music, tak v tom pokračujte, pokud to rádi nemáte, tak v tom přestaňte. A snažte se být co nejlepší před sebou, ne před ostatníma. Nezní to asi úplně jako marketing na podporu návštěvnosti v klubech, ale myslím si, že by to tu všem prospělo.