“Všude dobře, doma nejlíp,“ tvrdí Richard Reynolds

Richard Reynolds patří mezi naše přední producenty a DJs. Za poslední roky toho dokázal tolik, že to na jeden rozhovor stačit nemůže. Přesto jsme se snažili vybrat zajímavé otázky, které by alespoň trochu shrnuly Richardovu dosavadní kariéru. Těšíte se? Tak se do toho pusťme.

Ahoj Richarde, na začátek by mě zajímalo, jak dlouho už vlastně hraješ? Kdy jsi se začal věnovat produkci a co tě k tomu přivedlo?
Ahoj, hraju přibližně 9 let. Produkci jsem se začal věnovat o 3 roky dřív, než hraní. V té době jsem měl dost rád hip hop a zkoušel jsem dělat texty a rap. Nechtěl jsem ale používat vytvořené instra a chtěl jsem mít celý track podle sebe. Jednoho dne jsem pouštěl spolužákům na střední svůj ehm, řekněme tomu “rap” (byl to opravdu shit :D) a jeden můj spolužák mi řekl, že zkouší skládat instra v jednom programu a ukázal mi FL Studio. Další den mi donesl na cd cracklý FL Studio a okamžitě, jak jsem ho nainstaloval, mě to začalo neskutečně bavit. První rok to šlo strašně pomalu, protože je nutno říct, že jsem doma neměl internet a v té době nebyly ani na youtube žádné tutoriály. Skoro všichni producenti si hlídali svoje know how, takže jsem na vše musel přijít metodou pokus omyl. To je ve zkratce, jak jsem se dostal k produkci hudby vůbec. K produkci taneční hudby jsem se dostal, když jsem poprvé slyšel můj zlomový track “Fedde Le Grand- Put Your Hands Up For Detroit”. Od té doby jsem naprosto propadl electro housu a věnoval veškerý svůj volný čas produkci tohoto žánru.

Jak vypadalo tvé první hraní a co jsi tehdy hrál za styl?
Moje první hraní pro veřejnost bylo na čarodějnicích na poli, kde kamarád pořádal akci. Donesl jsem svoje přehrávače a mixpult z domova a společně s Manenem a Miles Masonem (v té době můj hodně dobrý kámoš přes produkci hudby) jsme hráli ve stanu pro asi 100 lidí. Pro všechny tři z nás to bylo tehdy naše první hraní pro veřejnost vůbec.

V té době jsem nečekaně hrál electro house a electro remixy známých věcí.PH Electro, Fedde Le Grand, Micha Moor, Electormasterz (dnešní Blinders), Vandalism, Klaas, Mondotek a podobně.

Jsi rezident nejmodernějšího klubu v České republice, kterým je samozřejmě Epic v Praze. Jak jsi reagoval, když jsi se dozvěděl, že takový klub v Praze vznikne a že v něm budeš mít rezidenturu? Líbí se ti tam nebo bys něco změnil?
O tom, že se má v plánu otevřít nějaký takový club jsem věděl už delší dobu, jelikož jsem pravidelně chodil hrát do Ministry Of Fun na Slovensku, jehož majitelé z velké části stojí za zrodem Epicu. Tehdy to byly jen dohady a nic jasného. Až někdy rok před otevřením clubu mi jasně naznačili, že se bude v Praze dít něco velkého. Poté jsem asi za půl roku měl s majiteli schůzku ohledně mojí rezidentury. Na schůzce jsem jim řekl, že jsem se rozhodl už tři roky zpátky, kdy jsem poprvé zaslechl, že mají záměr v Praze otevřít club podobného rozměru, jako je slovenské Ministry Of Fun. Takže si dokážete představit tu radost, když mi to nabídli :D. Jinak, co se týče clubu, tak bych neměnil asi nic. Podle mě je to nejen nejmodernější, ale i nejprofesionálnější club v Česku. Myslím to tím smyslem, že každý člověk, co tam pracuje jako VJ, LJ, lidi co mají na starosti bary, provoz atd. Prostě všichni tihle lidé jsou opravdu profíci a jedni z nejlepších ve svém oboru. Proto vše funguje v dokonalé symbióze a díky tomu vím, že pokaždé, když tam jdu hrát, se nemusím ničeho obávat od techniky až po celkovou show.

Do jakých klubů v republice se rád vracíš?
Určitě zmíněný Epic, Ministry Of Fun, Star Club Flip, Black Storm, Denoche a spousta dalších. Nicméně víc než cluby bych rád zmínil lokace, kde vím, že jsou lidi nejvděčnější. U mě je srdcovka Plzeň, Praha, Slovensko (přeci mi je tam ta mentalita lidí blízká, když odtamtud pocházím), Liberecko, Zlínsko, Brněnsko a v poslední době mi i Vysočina hodně přirostla k srdci. Určitě se najde spousta dalších koutů Česka, které mám rád, jen se tam bohužel moc často nepodívám a nemám tak možnost si tam vytvořit s fanoušky takový vztah.

Hrál si mnohokrát v zahraničí, v několika zemích Evropy, dokonce i v Asii.Jaké to pro tebe bylo? Platí pro tebe přísloví “Všude dobře, doma nejlíp”, a nebo by sis na to zvykl?
Teď si to vystihl naprosto přesně! Nejvíc k tomu sedí přísloví “Všude dobře, doma nejlíp.” Normálně, co se týče mentality lidí a dalších věcí, tak jsem většinou šťastnější za hranicemi. Ale co se týče hraní, tak musím říct, že v Česku a na Slovensku máme nejvděčnější publikum a jsem rád za to, jakou tady máme scénu.

V jaké zemi se ti “pracovně” líbilo nejvíc?
Spíš, než abych vybral jednu, zkusím se rozepsat, kde a co se mi líbilo a z jakého důvodu. Líbilo se mi třeba v Holandsku v Amsterdamu během ADE. Poznal jsem tam spoustu zajímavých a důležitých lidí v naší branži, díky kterým jsem dostal další příležitosti hraní v cizích zemích. Každý, kdo je nějakým způsobem spjatý s elektronickou taneční hudbou byl v tu chvíli v Amsterdamu. V Číně zas byli neskutečně profesionální a postarali se o nás opravdu královsky. Žasl jsem, jak se umí postarat o účinkující. K tomu asijské publikum je asi nejvděčnější ze všech zemí, co jsem zatím hrál mimo Česko a Slovensko. Anglie je pro mě zase srdcovka, jelikož to bylo moje první zahraniční hraní a dodnes si pamatuju, jak jsem byl ze všeho paf. Poslední zmíním asi Chorvatsko Zrće Beach, kde jsem si splnil sen, zahrát si na boat party, což jsem vždy chtěl od doby, co jsem začal hrát.

Jak tě napadlo natočit klip k tvému velmi úspěšnému tracku “Chasing The Love” zrovna ve Spojených Arabských Emirátech? Kolik dní vám to zabralo a šlo vše podle plánu?
Hele popravdě lokaci jsme vybrali asi 14 dní před odletem. Výběr byl jednoduchý. Chtěl jsem natočit klip k letnímu tracku v lednu, takže někde, kde bude teplo a zároveň to bude relativně blízko. V prosinci, asi 3 týdny před odletem, jsem si po delší době pustil klip Martin Garrix – Lions In The Wild, který se mi vždy strašně líbil a v momentě jsem měl jasno, že klip bude z pouště. Hlavně nutno zmínit, že prostě pouště miluju. Nějakým způsobem mě fascinují a dlouho jsem si pohrával s myšlenkou natočit klip na takovém místě. Proto Dubai, kam lítá z Prahy denně několik spojů. Na natáčení klipu jsme měli 5 dní s tím, že jsme spali tak 3 h denně, což je dost málo. Podle plánu nešlo skoro nic. Scénář jsme předělávali na poslední chvíli v letadle. Bankomat mi strhl dvakrát ohromnou částku, kterou jsem vybral na zálohu na půjčení auta. Scény s dronem při západu slunce jsme poslední den málem nestihli natočit a spousta dalších věcí, kvůli kterým jsem měl chvíli dokonce strach, že se nebudu moct vrátit domů včas. Vše ale nakonec dobře dopadlo a to hlavně díky tomu, že Lukáš Kolenič, který stojí za scénářem, kamerou i celkovou postprodukcí, je opravdový profesionál, se kterým je radost pracovat.

Máš ve svém životě nějaký sen, kterého bys chtěl dosáhnout?
Samozřejmě mám sen, asi jako každý dj a producent, zahrát si na největších festivalech světa jako Tomorrowland, Ultra Miami, vydat track na STMPD records a mnoho dalšího. Ale s postupem času, kdy už koukám na vše trošku střízlivějšíma očima, se soustředím hlavně na plnění těch menších snů. Tak, jak jsem si například splnil s klipem Chasing The Love a natočil klip v poušti. Do budoucna bych se určitě chtěl podívat a zahrát si v Austrálii, procestovat USA od západu na východ poctivou amerikou v cabriu a podobné věci. Ale abych byl upřímný, můj největší sen je, aby se konečně v Česku taneční hudba a domácí producenti taneční hudby začali médii a širokou veřejností vnímat jako plnohodnotní hudebníci. Abychom měli stejnou podporu tuzemských rádií, televizí a široké veřejnosti, jako mají například tuzemské kapely nebo interpreti hip hopové scény. Sice se to za poslední léta hodně zlepšilo, ale ruku na srdce, pořád jsme hodně ve stínu ostatních zmíněných. Chtěl bych, aby to bylo vyrovnané a všichni jsme byli vnímáni stejně a dostávali stejně prostoru. A toho docílíme jen, pokud budeme všichni spolupracovat, neházet si klacky pod nohy a dávat ven kvalitní hudbu na zahraniční úrovni.

Jaké máš pro tento rok plány? Něco většího, co by stálo za zmínění a naladění tvých fanoušků?
Určitě mám v plánu letos vydat více nové hudby, než loni a konečně pustit do světa už dlouho rozdělané spolupráce s tuzemskými djs. Můžete se těšit na různé žánry od bass house, přes rádiové letní věci až po psy trance . Co se týče hraní, tak bych chtěl posunout, jak svoji show na Mácháči, tak i ostatní, zase o kus dále. Čeká mě další show v Asii a do toho mám tento rok spoustu plánů s nadací Brave Bear, která pomáhá onkologicky nemocným dětem, dětem z dětských domovů, klokánků atd. Chci se totiž nadále účastnit různých akcí pořádaných touto neziskovou organizací a rozdávat radost dětem, které to potřebují.

Co považuješ za svůj největší úspěch v kariéře?
Popravdě, za největší úspěch ve své kariéře pokládám, že se tím dokážu uživit a věnovat se jen tomu, co mě tolik baví a naplňuje. To je pro mě úspěch, který si každý den, co vstanu připomínám a nesmírně vážím. Vím totiž, že ne spousta lidí má to štěstí a zároveň to nebylo vůbec lehký, dostat se do tohohle stádia. Za takový druhý největší úspěch považuji to, že lidi chodí na moje shows, hlavně kvůli mé vlastní produkci. Budu se opakovat, ale toho si taky opravdu moc vážím a mám z toho neskutečnou radost.

A poslední otázka na závěr. Co by si vzkázal svým fanouškům?
Chtěl bych jim vzkázat, že si opravdu moc vážím jejich podpory a že bez nich bych nemohl dnes dělat to, co mě tak baví. A že i když jsem několikrát měl strach, jak něco ode mě přijmou, vždy tady byli pro mě a ukázali mi, že před nimi můžu být opravdu sám sebou. A za to jim strašně moc děkuju!