Michele Cavalleto: „Řekl bych, že od kvantity jsme se dopracovali k určitému stupni kvality“

Michele Cavalleto – podnikatel, DJ, trenér hokejbalu, ale hlavně srdcař na české scéně pocházející z Hradce Králové, který toho má za sebou ve své kariéře opravdu mnoho a má o čem vyprávět. O tom se asi sami přesvědčíte. Pokud vás zajímá, kde se píší Míšovi začátky, jací djs mu v průběhu jeho kariéry měnili směr a motivovali ho nebo co vše ho na české scéně potkalo, to a mnohem víc čtěte v následujícím rozhovoru.

Čau Míšo, děkuju ti za tvůj čas a vítám tě u tohoto rozhovoru, myslím si, že se do toho můžeme pustit!

Ahoj Mikine, také děkuji za pozvání k rozhovoru, pojďme na to ;). 

Hraješ už poměrně dlouho a jsi známá tvář na české scéně, tak mě zajímá, jak dlouho už se djingu věnuješ a co tě přimělo k tomu vůbec začít? Kde si začínal a bylo náročné uchytit se v tu dobu na trhu? Měl si nějakého kolegu? Co byla tvá první technika, na které sis zahrál? Jak bys to porovnal s tou dnešní?

Hrát jsem v podstatě začal už na základce. Tenkrát byly kazeťáky a také kotoučáky. Co si velmi dobře vzpomínám, že jsme u babičky ve Smiřicích měli takovou partu holek a kluků z ulice, samozřejmě jsem tam měl svoji lásku, před kterou jsem se musel předvést :-), vždycky jsem strejdovi loupnul kotoučák, připojil na nějakou starou Teslu a z okna baráku jsme si dělali diskotéky – teda ono jako něco hrálo, nikdo tomu nerozumněl, ale bylo to fajn, protože nám bylo asi 8 let a dokázali jsme se bavit čímkoliv. Nebyly mobily, sociální sítě, počítače byly na začátku a v televizi dávaly kulový, takže tvůj cíl byla ulice, kamarádky, kamarádi a parta. Pak jsem od našich k Vánocům dostal kazeťák, který měl v reproduktorech barevná světla no a mohlo to začít :D.

Nicméně pojďme k té opravdové hudbě. Byl to přelom maturity a vysoké školy (nebojte, vyhodili mě) a psal se rok 2006, myslím. Tenkrát v Hradci Králové fungoval klubík jménem Bystřička. Spousta hradečáků se teď chytá za vlasy, protože poslední cca 3-4 roky před zavřením už to byl takový nonstop a doupě všech možných existencí, ale ta stará Bystřička byla super a vždycky na ni rád vzpomínám. Otevíralo se v 21h a většinou už stálo 100 lidí před vstupem, takže během pár minut se klub naplnil a mejdan mohl začít. Končilo se většinou ve 3 ráno, aby byli lidi čerství na další den :). V tomhle klubu se hrálo všechno, na tu dobu (2006-2009) typická patlanice eurodance, Tiesto, 90, 80, české hity (včetně kabátů :D) a největší hit „Mr.Vee & Michaela – Nejhezčí zadek na světě“ (smích). Rezidentem, a ze začátku skoro jediným Djem v klubu, byl Jirka, kterému jsme říkali Dj Soptík, protože ho bylo strašně snadný nas**t :D.

Každopádně jsme se dost bavili a tím, že jsem holdoval spíš aktuální scéně, tak jsem se začal víc zajímat o techniku a umění djingu. Poprvé jsem stoupl za pult v klasické situaci “pohlídej mi to, musím na záchod a tady pustíš druhou”….přidal jsem k tomu trochu efektu Flanger a djské srdce začalo bušit.

Začal jsem si vypalovat vlastní výběry a během této doby jsme se už také znali s kluky Ferencem a Matuem (dneska Johny F a MATU), se kterými jsme toho v té době nahráli a vypili až až, zažili nespočet ostudných zážitků a průserů, na které jsme dneska hrdý (smích), a taky s guru hradeckých djs – Pavlem Ferbasem, který už hraje přes 30 let a je to jediný člověk, o kterém můžu říct, že stoprocentně zahraje cokoliv z originálních nosičů. U nikoho jsem nikdy neviděl takový přehled a sbírku vinylů a originál CD nosičů. Možná i proto je Pavlova akce “Retro Disco Vinyl Only” tak výjimečná. Navíc ji doplňuje Pavlův parťák Pedro, který by svoji technikou mixu strčil do kapsy i Roxtara :).

V této době jsem si pořídil i první své vlastní přehrávače, nějaký shit Behringery, které fungovaly asi měsíc a nakonec stejně přišla investice do Pioneer CDJ100. K tomu mix pult, nejdřív zas od Behringeru, než jsem pochopil rady starších a chtěl ušetřit, a posléze rovnou tenkrát nejrozšířenější mixpult Pioneer DJM600 a později jsem „kilča“ vyměnil za CDJ800, protože v klubech nebylo standardem mít DJ techniku, každý jsme měli svou. Když to srovnám s dnešní dobou, bylo to samozřejmě víc o uších, ale každá doba nese svoje pozitiva a negativa. Dneska na přehrávačích vidíš i kdy ti holka zahýbá :-), takže dostat se za pult a naučit se techniku je snažší než dřív. Ovšem daleko důležitější je výběr, skladba setů a přizpůsobení času, ve kterým hraješ a vůbec toho, co produkuješ ven do lidí. Můžeš míchat sebelíp a tvůj výběr nemusí zaujmout a naopak zažil jsem hodně lidí, kteří nebyli tak zdatní v technice, neměli čisté mixy, ale ten výběr songů byl naprosto geniální. 

Během hraní v Bystřičce postupně přicházely další, spíš lokální možnosti, jak v Hradci, tak mimo rodné město. Zároveň jsme se začali více a více objevovat v hradeckém Event Music Clubu. V té době to byl pro mě osobně opravdový Hradecký klub, kam jezdili jména, jak z rapové scény, tak z té housové. Tím, že se primárně jednalo i o vysokoškolský klub, nemohli jsme hrát na akcích jen to, co jsme chtěli, ale také se hodně přizpůsobit lidem. No a tady v Eventu přišlo moje první seznámení s opravdovou technikou mixu, za což velmi děkuji DJ Kuldovi, který si na mě pár dní po odpoledních udělal čas, majitel Eventu nám umožnil potrénovat v zavřeném klubu a díky těmto událostem jsem se naučil základ techniky mixu, který jsem pak zdokonaloval na základě rad ostatních, zkušenějších djs, a taky jsem kolikrát nechal proniknout vlastní nápad, protože jsem doma měl ty “kilečka” a mohl trénovat – bez bpm, bez vizuální zvukové stopy, prostě pracovaly jen uši. 

Myslím, že v roce 2009 nastal velký zlom. Nejdřív se otevřel klub HOBE Music Hall, kam jsme s Ferencem a Matuem začali dostávat termíny, dalo by se říct, že jsme pokračovali v tom, co bylo v Bystřičce, akorát ve větším prostoru a řekl bych už hudebně vyzrálejší – ovšem „Nejhezčí zadek na světě“ ještě občas zazněl (smích).

Během několika odehraných akcí v HOBE, se to začalo postupně nabalovat, přišla taky častá spolupráce a společná hraní s djem LAAWem. Neskutečné mejdany v ROXET Music Clubu, Tweetym alias Lukynem Sojkou (ten mě zabije, až tohle bude číst :D), užili jsme si neskutečný mejdany v COCO Cafe Disco Bar s Uwou a jeho nejstarším synem Ludwigem (mladší Lukáš ještě tahal kačera a nehrál totiž 🙂 ). Musím taky zmínit Roberta Vacu, který když nakopl svoje první akce, tak to stálo za to a byly to super mejdany, teď pokračuje především v techno scéně a drží si svůj kvalitní nadstandard…, no a v podstatě jsem se najednou v tom kolotoči ocitl, akorát s tím rozdílem, že v té době už jsem měl práci. Dělal jsem obchoďáka pro různé firmy (celkem 10 let), takže hudbu jsem chystal po večerech a většina pátků vypadala tak, že jsem kolem 7h ráno vstával a stejně tak i v sobotu chodil spát. Dřív jsme hodně hrávali celé večery, v jednom, ve dvou lidech. Bylo to celkem náročné, ale bavilo nás to tak, že jsme to neřešili…,a také jsme byli mladí, krásní a plní energie :-), to už dnes neplatí, protože uběhlo dost let a možná jsme i maličko zmoudřeli a řekl bych, že od kvantity jsme se dopracovali k určitému stupni kvality. 

Jsi specifický svým hudebním stylem, jak si k tomuto stylu dospěl a snažíš se ho držet nebo občas rád uvítáš nějaký zábrus do jiných vod? 

Vždycky mě bavily dupavější věci. Neměl jsem rád takové to čistý elektro, vrzačky….,i když ano, hrál jsem je. Když dostaneš prime time, lidi od tebe čekají, že to do nich pošleš a já byl mladý, nějaký warmup jsem měl na háku, chtěl jsem hrát to hlavní, užít si ten narvaný klub, a tak jsem se tomu i hodně přizpůsobil. I tak jsem v setech dokázal ulítnout do toho svého. Každopádně ten přelom do klubové scény vykrystalizoval, když mě STYX vzal na legendární house party do Blue Baru v Hotelu Beránek v Náchodě, a pak také do Litomyšle, která byla takovou meccou house music. Bylo až neuvěřitelné, jak se tam lidi dokázali bavit na čistý housík, dupačky, „zpívánky“ (vocal, funky house) a nedejbože, abys tam zahrál nějakou komerci, to tě nesli v zubech, no a tady bych řekl, že se to ve mně zlomilo. Chtěl jsem hrát víc housově, bavilo mě hrát třeba jen hodinku, max dvě, protože jsem do toho mohl dát 100%. Když hraješ celý večer, musíš si ty síly rozložit. Musíš hodně přemýšlet nad hudbou, co hraješ, abys nevystřílel největší pecky v deset večer a pak je nehrál pětkrát v jednom večeru a zároveň hrát tak, abys i přesto tahal lidi před sebe. 

Do dnešní podoby toho, co hraju má největší vliv vzestup Groove music, u mě především pak stylově Kryder, Tom Staar, Corey James, SJRM a další. Od toho se odvíjí například mé sety aktuálně v Retro Music Hall. Ovšem obrovský vliv na mě má i dlouholetý kamarád ReOrder, pro mě osobně srdcař trancové scény, který to tady prostě dotáhl nejdál a vím, že těm stupínkům nahoru ještě není zdaleka konec. Produkuje singly a remixy, které si vybral sám Armin Van Buuren a aktuálně vydává pod jeho labelem Armada Music, což považuji za obrovskou metu v rámci česko-slovenské scény. Zpět k tématu. Tibor ve mně před pár lety znovuotevřel trancové srdce. Vždycky jsem měl rád tyhle rychlé energické věci, akorát jsem se dostal do doby, kdy trance nebyl v Čechách příliš populárním stylem, každopádně postupem času se trancová scéna zvedla, především díky psy-trance jménům, takže není to u mě jen o groove music. Trance mám strašně rád, jak uplifting, tak ten tvrdší, a když je možnost hrát na nějaké trancové akci, nikdy neodmítnu, protože tenhle styl je hodně o emocích a když tuhle hudbu máš v srdci, tak ty emoce za pultem pak prodáš do těch, kteří to před tebou očekávají. 

Co bys zařadil mezi své největší úspěchy? Vytáhnu například tvé warmupy v pražském Retru, jak to vnímáš? Koukal jsem, že hraješ často i ve středu, tak jak to zvládáš skloubit se čtvrtečním vstáváním do práce?

Nechci tu úplně jmenovat všechny úspěšné stupínky, já byl, a jsem rád za každou možnost, a když se pak jednalo o lepší kluby jako bylo v té době HOBE, Roxet, Angels, později pak např. DupleX, Forum Ml. Boleslav a nyní Retro a DeNoche. Vždycky jsem se na to snažil maximálně připravit – ale ne tak, že bych si připravil tracklist přesně, jak půjde po sobě, ale nabil jsem si složky tím, co vím, že chci zahrát a pak už jsem se řídil aktuálním pocitem, jako to dělám do teď. 

Samozřejmě co se týká Retro Music Hall, je to pro mě velká meta a splněný dávný sen, vystupovat v jednom z nejlepších opravdových klubů v České Republice, kde to nejen hezky vypadá, ale také to suprově hraje a svítí… Mám na starosti především warm-up time. Rozjet ty lidi, co přijdou, naladit je na ten večer, ale udržet to tak, aby ten, kdo jde po mně, mohl ještě víc přišlápnout.

Co se týká hraní ve středu, mám to rád, sejdou se jiní lidé než o víkendu a je to zase trochu změna. Ve čtvrtek se mi do práce vstává dobře, většinou spím, jelikož se moje současná práce, resp. podnikání, motá kolem soukromé přepravy osob, ať už jde o VIP Transfery nebo klasickou taxislužbu, tudíž si organizuji čas sám a díky tomu se to dá zvládat celkem v pohodě 😉 

Jsi hradecký rodák a pomohl si v hradci spoustě mladým klukům dostat se do české dj scény, jsi na to pyšný a vrací se ti to nějakým způsobem? Myslíš, že by takových lidí jako ty mělo být v Česku více nebo jak se říká – “Každý svého štěstí strůjce”?

Stejně jako já jsem se v začátcích neobešel bez rad a pomoci, tak jsem k tomu přistupoval i naopak, když už jsem měl něco za sebou a někdo z mladých chtěl pomoct a poradit, tak jsem se mu snažil ten základ ukázat. Pokud ten člověk měl vůli a chtěl, tak ten čas dostal. Dokonce když jsem byl ve společné firmě Vision Production, tak jsem měl myšlenku vytvořit takovou DJ School. Nějaký základní krok tam byl, ale pak to bohužel přetloukl nedostatek času, resp. to, že prioritní bylo něco jiného a to žralo tolik času, že to nešlo stíhat.

Nevím jak tohle mají ostatní kluci, ono je to hodně o těch časových možnostech každého z nás. Někdo ten prostor má a věnuje ho, jiný ho zas věnuje jiným věcem a někdo se zavře do místnosti a produkuje. Pamatuju si, když jsem se poznal s Paulim Gabrielim. Kluk, kterému v té době bylo asi 16 nebo 17, ale už měl produkci, tenkrát mi něco poslal a hned jsem věděl, že to je prostě hudebník a talent. Chtěl taky pomoct s hraním, tak jsem mu ten základ ukázal, jenže on byl na takové úrovni, že se učil hrát asi 10 minut a už to uměl :D. Přitom jsem věděl, že když tohohle kluka naučim hrát a on do toho šlápne, tak mě přeskočí a i skoro celou scénu. A stalo se tak. Dneska patří mezi rezidenty klubu Epic, hraje na kvalitních akcích a jeho produkce má úspěch, sice ještě ne takový, jako má kvalitu, ale věřím, že to přijde a nějaké očko ze zvučnějšího labelu se chytne. Ani jsem nikdy nepočítal, kolik lidí jsem takhle učil, ale víc jak deset jich asi bylo, někteří z nich se prosadili, tak to svůj účel splnilo. 

Tenkrát mi někdo říkal, „vždyť ty si tu vychováváš konkurenci“, ale já to tak nevnímal. Když jsem viděl, jak to funguje v jiných zemích, jako třeba v Holandsku, tak tenhle styl se mi líbí. Jeden vytahuje druhýho nahoru, učí ho, aby byl taky úspěšný, pomáhají si navzájem s hudebními projekty, mají ghost producenty, ale ne na to, aby řekli „udělej track“, ale na to, že mají myšlenku a určité věci už nejsou schopni přenést přes program a jdou do spolupráce, kde ladí některé části jejich myšlenek, které třeba sami v daném softwaru neumí. Každý úspěšný člověk potřebuje tým lidí, kteří jsou stejně zapálený jako on. Letos jsem měl tu čest navštívit během ADE sídlo Armada Music a to, co tam na člověka dýchne, je naprosto neuvěřitelné. Nikdo si tam nejde po krku, pokecáš si tam s lidmi z naprosté špice světové scény, nejen s producenty a djs, ale i s manažery a světovými promotéry, a zcela otevřeně, potkáš se s umělci, ke kterým vzhlížíš, nehledě na to, že pokud navštivíš nějaký masterclass, tak tam dostaneš to know-how, poradí ti jak pracovat s různými plug-iny a jak si s tím zvukem hezky pohrát. Letos jsem krom producentských masterclass zabrousil i na skvělou konferenci se Sander Van Doornem, kde bylo hlavní téma How to make a label. Každému, kdo hraje a produkuje tohle doporučuju, když už jedeš na ADE, tak nevymetat jen večerní party, ale navštívit konference – to hlavní, proč se ADE pořádá. 

Na jakou akci ve tvé kariéře vzpomínáš často a rád a naopak je nějaká, na kterou bys nejradši zapomněl? Co ty a alkohol?

Akcí, na které vzpomínám je strašně moc, počínaje těma prvníma, přes srdcovky jako byl Roxet, kde jsme na 9. narozeninách zažili „v domku“ asi 2500 lidí, Sunpark, Level a samozřejmě festivaly Sun Festival, kde jsme zažili mejdan ještě pod brandem Fragola a byl to strašnej úlet :D. Máchač, který jsem letos navštívil už asi po třinácté (z toho jsem hrál 3x) a Beats 4 Love, který mi asi zůstal zarytý nejvíc, protože to prostředí, atmosféra a to, jak o tebe jako o vystupujícího bylo postaráno, se opravdu rovnalo světové úrovni. Nemůžu zapomenout na Zrce a každoroční hraní na Booze Party Cruise. V neposlední řadě pak mám dost emocionální vzpomínky na dvakrát vyprodané SaSaZu, kde jsem dostal důvěru a odehrál warm-up na akci Vini Vici in Prague (Díky MocNoc Music), při druhém hraní jsem pak akci i dohrával, takže jsem během jednoho večera odehrál dva úplně odlišné sety. O to větší jsem měl radost, když ti lidi jak na warmupu, tak na konci prostě dávají tu zpětnou vazbu, tu energii, kterou se do nich snažíš pustit, ti vrátí, a to je ten důvod, proč za tím pultem stojíš. Ono každá větší akce měla něco do sebe. 

Akci, na kterou bych nejradši zapomněl nevím, protože na to už jsem zapomněl (smích).

No a alkohol…, tak samozřejmě abstinent nejsem, i když poslední dobou už skoro jo. Nicméně alkohol k nočnímu životu patří a když jsem byl mladší, tak to fakt dost lítalo, nejvíc asi Jager a Vodka (nečekaně) (smích). Na co jsem ale pyšný je fakt, že kromě nějakého občasného užití byliny zelené, jsem se vyhnul všem tvrdším drogám, se kterými se na akcích bohužel čím dál víc setkáváme, především z řad návštěvníků. Paradoxně mezi českými djs je ten postoj, který mám já hodně totožný a je to dobře. 

Když bys mohl zahrát na jakémkoli festivalu na světě, který by to byl, na jaké stage a v jakém čase? S kým by ses střídal na stage? 

Tak samozřejmě Tomorrowland. Asi cíl a dream každého dje, a kdo říká, že ne, tak kecá (jediné pochopení mám u Defected Recods :-). Rozhodně Axtone Stage nebo nějaká trancová a střídal bych rád Krydera nebo ReOrdera, protože ať by to byl jeden nebo druhý, musel bys pak ze sebe vymačkat totální maximum.

Vyhovuje ti tento styl hraní jednou za čas nebo bys radši hrál pátek/sobota každý týden? Měl si to tak někdy?

Dřív jsem hrával 6-10x měsíčně. Bylo to super, neustále nové situace a zkušenosti, jak z klubových akcí, tak i z těch firemních a sem tam jsem se nechal ukecat i na svatbu (ale to mě moc nebaví). No a jak stárneš, tak postupně přejdeš od kvantity ke kvalitě, zároveň ten noční život je dost náročný, takže časem uvítáš volný víkend.

V současné době zajišťuji warm-up časy v Retro Music Hall většinou 2-3x do měsíce, z toho jednou v týdnu. Je to pro mě primární hraní, na které se nejvíc soustředím, protože si v tomto času mohu zahrát co mám rád, mohu si dovolit pustit do lidí něco nového, protože oni to čekají a když to dobře nakombinuji s tím, co mají rádi, dají to najevo. Občas tam nějaký měsíc přiskočí další akce, buď z Denoche nebo úplně odjinud. Každopádně i vzhledem k tomu, že mám poměrně náročné podnikání, mi tento mód vyhovuje, protože se na každé hraní dokážu kvalitně připravit a tím, že nehraju každý týden, tak se na to i dost těším, protože za tu dobu v tobě prostě vznikne hlad, a samozřejmě se chceš najíst :-).

Plánuješ do budoucna nějaké zásadní změny nebo se budeš držet svého dosavadního režimu? 

Nechávám tomu naprosto volný průběh. Aktuální priorita pro mě je budovat i ten soukromý život a business, protože léta běží, je mi 33 a na flákání rozhodně prostor není. Moc rád bych se víc opřel do produkce, nedělat jen mashupy jako doteď, ale začít tvoři vlastní sound, remixy, atd. Ovšem to vyžaduje obrovskou porci času a hlavně čistou hlavu, aby se ty nápady rodily. Psychika je u producentů to nejhlavnější a pokud ji zvládneš, ty nápady přijdou – a já ji díky svému workoholismu teď nezvládám tak, aby se ty nápady zrodily, takže čas ukáže. V Logicu už něco umím, ale sám víš, jak je to náročné a kolik času tomu je potřeba věnovat a i když ho věnuješ, furt je to málo :-).

Co bys vzkázal svým fanouškům či fanynkám?

Pokud ještě nějaké mám (smích). Mám pouze jediný vzkaz: Pojďte na akce chodit s primárním cílem – hudba, užívat si tu známou hudbu a poznávat novou hudbu, nové interprety, remixy, jít tam proto, že tě zajímá nějaký DJ, kterého jsi třeba ještě neviděl/a, neslyšel/a a nechodit tam s cílem „sundám se a dám si kouli“. 

Hudba spojuje a aby spojovala, musíš ji vnímat a musíš ji chtít poznávat víc a víc. Když se sjedeš, nepoznáš ani sebe, pak nepoznáš ani hudbu, protože už na té akci nejsi, už lítáš někde jinde. 

Díky za rozhovor a super otázky 😉