Namaas: „Nejlepší bylo, když jsme byli oba single a soutěžili, kdo sbalí více holek. Byly to takové dost bouřlivé časy.“
Martin aka Namaas – dj, grafik, dvojnásobný rezident, člen produkčního týmu, bývalý moderátor v rádiu Helax, vášnívý hráč pokeru a především milující přítel. Myslím, že tohoto šikovného a talentovaného člověka, který působí na scéně více než 10 let, nemusím snad jinak představovat. Martinův příběh je velice zajímavý, a proto jsem ho také oslovil k tomuto rozhovoru. Dozvěděl jsem se spoustu nových informací a jsem rád, že se Marťas takto hezky rozepsal. Více už se dozvíte níže.
Čau Marťas, jsem rád, že sis na mě udělal čas a pojďme se vrhnout na rozhovor!
Ahoj Mikuláši, já děkuji za zájem a tuhle možnost.
Když se řekne Namaas, představím si pojmy “druhý konec republiky”, “daleko” a “Praha”. Ty pocházíš od Ostravy, jsi rezidentem, grafikem a v produkčním týmu v pražském DupleXu a zároveň i rezidentem v ostravském Fabricu. Poslyš…není to trochu z ruky? Jak zvládáš pracovat ze dvou koutů republiky? Trvalo ti, než sis na to zvykl?
Máš pravdu, pocházím z města Rychvald, které leží v těsné blízkosti Ostravy. Na Ostravsku jsem žil velkou část svého života. Mezi tím jsem žil 6 let v Brně, kde jsem studoval a letos v květnu to budou 3 roky, co jsem se přestěhoval do Prahy.
Pojmy „druhý konec republiky“ a „daleko“ pro mě byly aktuální cca dva roky zpět. V té době jsem jezdil do Ostravy skoro každý týden, protože jsem kromě hraní a pořádání akcí ve Fabricu působil na rádiu Helax v pořadu o EDM, který je každý čtvrtek večer. Tohle dojíždění jsem zvládal cca asi rok, ale bylo to pořád náročnější, hlavně časově, takže jsem se rozhodl toho nechat. S Helaxem však máme stále dobré vztahy, sem tam se objevím na jejich open airu nebo jim občas pomáhám s grafikou apod.
Momentálně na „dálný východ“ už tak často nejezdím a pracuji tedy většinou jen z jednoho koutu republiky a to z Prahy. Mnoho lidí si myslí, že jsem na Ostravu nějak zanevřel a vykašlal se tam na všechno, ale opak je pravdou. I přesto, že jsem v Praze, co se týče života a práce, nadmíru spokojený, do Ostravy se pořád rád vracím. Za prvé proto, že tam mám rodinu a kamarády a za druhé proto, že ostravští party people jsou jedni z nejlepších v ČR. Hraní v Ostravě, ať už ve Fabricu, Beats for Love nebo na jiných akcích, si vždycky neskutečně užiji a vždycky se něj moc těším. Asi to bude tím, že jsem tam začínal a doma je prostě doma. 🙂
Zůstaňme u toho DupleXu, popiš mi, jak probíhá tvůj pracovní den jakožto člen produkčního týmu či grafika? Co tvá rezidentura? Věřím, že když spojíš tyhle 3 elementy dohromady, dokáže vzniknout nesmrtelná kombinace, která ti každičký den připomíná, jak moc tě tvá práce baví nebo se pletu, a vidím to tak pouze já? Má to nějaké své mouchy?
Jak vypadá můj pracovní den? Asi jako v mnoha jiných zaměstnáních. Přijdu do práce, sednu si k pc a tvořím plakáty, letáky, meníčka atd. Kromě toho občas Tokátkovi kecám do programu nebo vymýšlíme různé akce, projekty, koho zajímavého booknout do Duplexu apod.
Máš pravdu, že mě má práce v Duplexu hodně baví a jsem rád, že můžu být součástí produkčního týmu. Letos v srpnu to budou dva roky a je to práce, kterou jsem chtěl vždycky dělat. Nikdy se mi ani nesnilo o tom, že to bude zrovna v Duplexu.
Co se týče mé rezidentury, ta trvá o něco déle, jsou to asi 3 roky. To, že jsem se stal rezidentem Duplexu mě asi nejvíce nakoplo k tomu, se konečně přestěhovat do Prahy. Plánoval jsem to tehdy už dlouho, ale nějak jsem se pořád nemohl odhodlat. V podstatě mi to kompletně změnilo život.
V současnosti mám v Duplexu svou rezidentní noc „Stargate“, která je cca jednou za dva měsíce. Kromě toho si střihnu skoro každý měsíc jednu středu, kde máme zajímavý koncept společně s Absolut vodkou a hrajeme All night long. No a pak se sem tam objevím na nocích ostatních rezidentů a nebo jako support nějaké hvězdy, za což jsem Duplexu asi nejvděčnější. Je to pro mě vždycky velký okamžik a obrovská čest supportovat nějakého světového DJe, obzvlášť když jde o legendy a idoly, na kterých jsem vyrůstal. Do teď to v Duplexu byli třeba Laidback Luke, R3hab, KSHMR, Fatboy Slim, Benny Benassi, Salvatore Ganacci a další.
Přijde mi, že jsou tyhle akce vždy něčím zvláštní, lepší a mají takovou jinou atmosféru. Těžko se to dá popsat.
Jak si se k djingu dostal a kdo byl tehdy tvým vzorem? Změnil se nějak tvůj hudební styl za tu dobu?
K DJingu jsem se dostal celkem náhodou. Byl jsem na výšce v Brně, byl jsem velkým fanouškem taneční hudby a rádi jsme s kámošema vymetali kluby. V té době jsem si stáhl do PC Virtual DJ, ve kterém jsem si doma jen tak zkoušel mixovat. Když jsme měli nějakou domácí párty, dělal jsem DJe. Pak jsem jednou potkal kamaráda Adama, kterého jsem znal z gymplu, dali jsme se do řeči a on mi nabídl, že mě s sebou vezme do klubu Téčko v Orlové, kde tehdy hrával, a naučí mě hrát na playerech. Jednou jsem si to zkusil u něj v garáži a další den už jsem stál na diskotéce za mixem, on mi řekl hraj a odešel. 😀
Začátky byly těžké hrávali jsme spolu na diskotékách v Orlové, Karviné, Havířově a okolí. Nejhorší bylo to, že tehdy neexistovalo, abych hrál to, co mě baví. Musel jsem hrát Shakiru, Pittbula, Rihannu apod. Tehdy jsme byli rádi, když jsme si někde jednou za rok mohli zahrát na nějaké „klubové“ akci něco tvrdšího. Doba se ale vyvíjela a já jsem se rozhodl pokračovat bez Adama, protože se začaly rozcházet naše hudební styly. Adamovi jsem za to, že mě to tehdy naučil dodnes vděčný, protože nebýt jeho, dneska bych nehrál.
Ještě bych rád zmínil jednu etapu v mé 10 leté kariéře, kdy jsem působil v projektu a nehrál jsem sám. Hráli jsme tehdy s Vítkem Gulou, byli jsme duo „NAMAAS & VIT GULA“. Trvalo to asi rok a půl. Tehdy jsme si vybudovali celkem slušné jméno a začali být vidět i mimo náš region. Na tu dobu rád vzpomínám. Máme spoustu skvělých zážitků, zažili jsme spoustu šílených mejdanů a afterparties, získali mnoho zkušeností a dokonce jsme spolu i bydleli. Nejlepší bylo, když jsme byli oba single a soutěžili, kdo sbalí více holek. Bohužel jsem si našel přítelkyni dříve než on a prohrál jsem. Byly to takové dost bouřlivé časy. 😀
Co se týče hudebního stylu, určitě se u mě nějak vyvinul a změnil. Jak jsem psal, začínal jsem na komerční diskotéce, kde jsem musel hrát celou noc sám a hlavně pro lidi. Za tuhle zkušenost a školu jsem rád, protože to podle mě DJe naučí nejvíce. Myslím si, že by si to měli na začátku zažít všichni DJs, protože většina začínajících mlaďochů to řežou hlava nehlava a neumí se přizpůsobit publiku nebo času, ve který hrají. (Schválně píšu většina, protože znám výjimky.)
Potom, když jsem se dostal na nějakou akci, kde jsem si to mohl dovolit, hrál jsem bigroom. V té době byl hodně populární a zažíval obrovský boom. Ještě asi dva roky zpět jsem hodně hrával Revealed styl, měl jsem hodně rád Kuru a podobné vrzačky. Postupně se mi však začal líbit basshouse a kombinoval jsem to tak nějak dohromady až jsem se dostal k tomu, co hraju teď. A to úplně nevím, kam to přesně zařadit. Hraju basshouse, hraju to co se mi zalíbí, ale nemám rád úplné tvrďárny a přehnaně rychlé tempo. Vždycky jsem byl a asi budu komerčnější DJ a skoro všechno hraju v mashupech. Snažím se přizpůsobit publiku, tak abych se co nejvíce zavděčil.
Jo a poslední dobou mě začíná hodně bavit house / deephouse, což mě nikdy moc nebralo. Zlomilo se to u mě asi tím, když jsem v létě začal hrávat na terase Duplexu.
Supportoval jsi za svoji kariéru nespočet zahraničních umělců, jaký je to pocit a co se ti před takovou akcí honí hlavou? Bereš tyto akce jako něco víc nebo se to pocitově vyrovná běžným akcím, kde není headlinerem někdo zvenčí? Kdo je tvým vysněným interpretem, s kterým by sis chtěl někdy zahrát na stejných playerech?
Jak jsem zmínil již výše, tyhle akce jsou pro mě vždy něčím výjimečné. Pokaždé je to pro mě splněný sen. Každý DJ, když začíná, sní o tom, že by si chtěl jednou zahrát na akci, kde bude vystupovat nějaká hvězda. Pokaždé, když se mi to poštěstí, uvědomím si, jaké mám štěstí, že se mi to povedlo. Je to pro mě taková odměna za ty tvrdé začátky a za těch 10 let, co jsem se snažil něco budovat.
Když jsem začínal, měl jsem 3 největší idoly, kteří mě strašně bavili a dal bych cokoliv za to se s nimi aspoň potkat. Jedničkou pro mě byl CHUCKIE! Dnes už není tak populární a dal se na jiný styl hudby, než se mi líbí. V té době však bylo to, co hrál, něco neskutečného. Jeho sety z let 2009 – 2014 poslouchám do teď a pořád mě strašně baví. S Chuckiem jsem měl nejdřív možnost se potkat a pokecat s ním v backstagi, když byl v roce 2015 v Sasazu v Praze. To jsem skákal do stropu a měl jsem z toho šílenou radost. Tehdy jsem si řekl: „Tak a teď už si s ním jen někdy zahrát..“ To se mi splnilo asi o rok a půl později, kdy jsem dostal možnost jej supportovat v polském klubu Magic. Byl to pro mě jeden z největších zážitků. Zahřál jsem mu klub a když hrál, mohl jsem za ním stát na stagi a pili jsme spolu tequilu, kterou sám nalíval. Co ti budu povídat, mám z toho radost i teď, když si na to vzpomenu. Druhý idol byl pro mě Laidback Luke, o kterém asi nemusím moc vyprávět. Vždycky jsem měl rád jeho hudbu, sety, show, charisma a hlavně jeho techniku mixu. Je to mistr ve svém oboru. Vedle něj jsem měl možnost se postavit na stage celkem nedávno. Bylo to v listopadu v Duplexu, kdy jsem ho střídal po jeho setu. Takže další splněný sen. No a třetí idol byl pro mě tehdy Afrojack a toho jsem zatím ještě na živo ani neviděl, tak doufám, že se mi to někdy poštěstí.
Akorát tedy nevím, jestli bych si zrovna s nima chtěl dát B2B, protože si myslím, že bych jim rozhodně nestíhal. Spíš než B2B bych chtěl jejich školu.
Objevuješ se na mnoha festivalech v České republice, vypíchnu například tobě jistě blízký Beats For Love, vnímáš značný rozdíl mezi klubem a festivalem? Můžeš dát dohromady nějaké plusy a mínusy?
Mezi klubem a festivalem jsou určitě velké rozdíly. Ve většině klubů v ČR si nemůžu dovolit zahrát to co na festivalu. Musím počítat s tím, že ne všichni návštěvníci klubu jsou fanoušci EDM a sem tam se stane, že někdo přijde, abych zahrál Kabáty. 😀 Ale abych neurazil některé kluby. Stává se to pořád méně a v některých klubech je to naopak. Na festivalu se asi těžko objeví nějaký zbloudilý opilec, který je tam náhodou a chtěl by zahrát Kabáty. Jdou tam jen fanoušci stylů, na který je festival zaměřený, jdou se bavit a jdou za hudbou, takže atmosféra je úplně jiná. Velký rozdíl je i v počtu návštěvníků. Podle mě se vždycky hraje lépe pro více lidí, protože bývá lepší atmosféra. Všechny strhne dav. Samozřejmě jsou výjimky a když dojdou správní lidi, dokážou udělat lepší atmosféru i v maličkém klubu.
Já osobně mám radši festivaly a open air akce.
Najde se na naší scéně někdo, komu přeješ jen to nejlepší a fandíš mu v jeho cestě? Proč právě on/ona?
Já jsem člověk, který přeje to nejlepší každému. Samozřejmě se najde pár výjimek, ale to je jen pár jedinců, kteří mi nesedí lidsky a o nich asi není třeba se zmiňovat. Nemá tady cenu jmenovat mé kamarády, o kterých si myslím, že to dělají fakt dobře a fandím jim. Za prvé je jich dost a za druhé to nepotřebují. Zbytečně by jim to zvedlo ego ještě více. 😀 Kdybych měl zmínit jednoho člověka, kdo podle mě stojí za zmínku a zaslouží popostrčit, tak je to Victor Tellagio, kterému fakt hodně fandím už pár let. Je to mladý DJ, jehož produkce se mi opravdu líbí, začíná o něm být slyšet i ve světě a supportují ho velká jména jako Don Diablo, Nicky Romero a spousta dalších. K tomu všemu je to v pohodě kluk a je strašně pokorný, což se mi na něm líbí nejvíce. Pokora je podle mě jedna z nejdůležitějších vlastností nejen všech DJs.
Kde vidíš svoji budoucnost za 5-10 let? Můžeš našim čtenářům prozradit nějakou novinku, kterou chystáš v novém roce? Co ty a produkce?
To je pro mě momentálně hodně těžká otázka, protože se v tuto chvíli tak nějak hledám a hodně nad tím přemýšlím. Všechno to záleží na vývoji klubové scény u nás a je to zároveň spojené s otázkou produkce. V současné době uvažuji nad tím, jestli se pomalu nemám začít zaměřovat na jiné činnosti než jen DJing, protože mi letos bude 31 a asi nebudu hrát do konce života. A nebo je tady druhá možnost – konečně se nakopnout, pustit se do produkce, věnovat tomu ještě více sil a času, aby mě to posunulo někam dál. Když se mě na tuhle otázku zkusíš zeptat třeba za rok, možná už budu znát odpověď.
Jinač, co se týče produkce samotné, tak jsem, řekl bych, začátečník. Nápady by byly, ale nikdy jsem nenašel čas, abych si k tomu sedl a naučil se, v programech jako Ableton, FL studio apod., pracovat tak, abych zvládl dát dohromady track. Mám sice vydané dva tracky, ale upřímně řeknu, že bych je sám nezvládl dát dohromady. Vždy jsem na nich spolupracoval se Zahim, který se tomu věnuje a je mnohem zkušenější. Vypadalo to tak, že Zahi skládal a já jsem mu do toho kecal, říkal jsem mu své nápady, pocity, co bych změnil, přidal apod.
Možná, že bych potřeboval vytvořit duo Dj a producent, tak jako to má spousta světových jmen, kdy jeden skládá a druhý vystupuje.
Takže pokud to čte nějaký dobrý producent, který si nechá do své tvorby kecat a nechce vystupovat, napište, nějak se domluvíme. 😀
Máš nějaké volnočasové aktivity, kterým se pravidelně věnuješ, když pomineš práci přes čas?
Moje práce je mým koníčkem a věnuji jí spoustu času. Nejvíce volného času se pak snažím věnovat přítelkyni. Rádi jezdíme kamkoliv na výlety, chodíme po Praze nebo se jen válíme doma u televize a taky rádi jíme. Mým velkým koníčkem je vaření. Vařím v podstatě každý den, někdy i dvakrát. Pořád zkouším něco nového. Ale aby to nevypadalo, že nic neděláme a jen se cpeme. Poslední dobou se snažíme chodit do fitka, zahrát si badminton nebo se jakkoliv hýbat.
Pak je ještě jedna věc, kterou dělám, dá se říct, pravidelně a hodně mě baví a to je poker, který hráváme s kámošema skoro každé úterý. Třeba se někdy rozhodnu pověsit sluchátka na hřebík a budu se živit pokrem. 😀
A již tradiční otázka na závěr rozhovoru – Co bys vzkázal lidem, kteří v této době navštěvují kluby a festivaly, a také svým fanouškům či fanynkám?
Za prvé, že děkuji jak za sebe, tak za celou scénu, že do klubů nebo na festivaly chodíte, protože bez vás bychom mohli hrát možná tak doma na flétnu.
Za druhé. Snažte se vaše oblíbené kluby, akce, festivaly a DJs co nejvíce podporovat a propagovat mezi vaše známé, protože čím více vás bude, tím budou ty kluby, akce a festivaly plnější a lepší.
Za třetí. Těším se, že se brzy potkáme na nějakém našlapaném mejdanu.