Reportáž: Scooter řádili v Budějcích
H.P. Baxxter, the last man standing, aneb poslední původní člen skupiny Scooter, se představil se svými parťáky 22. června v Českých Budějovicích v rámci letošní menší tour po Čechách, kterou má na starosti agentura Eurostage Promotion. A nutno říct, že ten chlap na elánu neztrácí.
Plán byl jasný, jak je u nás pravidlem, před Scooterama jsme se opět dočkali předkapely a DJe. Onou kapelou bylo tentokrát uskupení Love Gangsters, které se rozhodně nebálo rozjet před publikem svůj zajímavý styl. Následoval klasický set DJ Basslickera, který se již téměř pravidelně objevuje jako předskokan Scooteru.
Jeho set skončil ve 21:15, tedy v čase, kdy měli již na podium naskočit Scooteři. Klasicky se ale tak nestalo a na Baxxtera a jeho partu jsme ještě čekali dalších 45 minut. Proč nehrál Basslicker dál? Vždyť je to DJ, kdo jiný by to měl zvládnout? Kdo ví…
Kolem 22. hodiny jsme se ale již konečně dočkali a za známého intra přicházeli na stage tanečníci Scooteru, v závěsu za nimi pak naskočil H.P. a ihned do nás pumpoval beaty legendárního tracku One. Následovaly jediné tři songy z neoblíbené páté kapitoly. Tím byly songy Bora, Bora, Bora, následoval Oi a My Gabber.
Poté se dočkali všichni příznivci nového člena Sebastiana, následoval totiž nový singl s názvem God Save The Rave, což je neskutečná pecka a živě zní ještě lépe. Nechyběly klasické hity, jako Nessaja, Fire, Maria nebo “Ryba”. Dočkali jsme se ovšem také bonusů ve formě úžasného No Fate a perfektní nové verze tracku The Age Of Love. Tuhle novou verzi připravil také Sebastian a všichni doufáme, že se dočkáme oficiálního releasu.
Po krátké pauze následovala již zmíněná Maria, Endless Summer, Hyper Hyper a nový remix tradičně zakončovacího tracku s názvem Move Your Ass, o který se postaral hardstylový mág Noisecontrollers.
Co se týká Scooteru, byl jsem naprosto spokojený. H.P. Baxxter má stále energie na rozdávání. Jsem šťastný, že vyštípali nudného Phila, protože Sebastian je ta správná náhrada za starého dobrého Ricka. Je zábavný, komunikuje s publikem a umí skládat. Michael je klasicky takové páté kolo u vozu, ale dokonce i on se bavil. Trochu mě mrzí, že už s nimi nevystupují Sheffield Jumpers, protože to, co předvádí ti mladí černoši, to je katastrofa. A to jsem si vždycky myslel, že afroameričani jsou tanečně mnohem nadanější. Bohužel u těchto dvou to neplatí, takže když pak paříte třeba na Jumping All Over The World a vidíte, jak ti dva nevědí, co na to tancovat, vzpomínáte s lítostí na Sergeje a Pima, kteří to tam prostě uměli rozjet.
Co se týká tracklistu, ten fungoval perfektně. Klasické tracky neomrzí, nové songy a remixy jsou skvělé, navíc se postupně redukují vzpomínky na pátou kapitolu s Philem, za což mají pánové další bod. Prostě skvělá práce i po těch 25 letech.
Co se týká celkového dojmu z akce, tam to trochu pokulhávalo. Já, jako akreditovaný redaktor, jsem problém neměl. Ovšem všichni ostatní návštěvníci takové štěstí neměli. Když nepočítám dlouhé fronty u vstupu, pak byl největší kámen úrazu v sekcích na stání a to především u sektoru VIP a VIP Gold, u kterých byl poměrně zásadní cenový rozdíl, ale ve finále byly oba sektory propojeny, což se majitelům dražších lístků moc nelíbilo. Další problém nastal u stánků s alkoholem, kde si lidé počkali na pivo třeba i 20 minut.
Musím ovšem říct, že mě to osobně moc nepřekvapuje. Podobným stylem to totiž u nás i v zahraničí na koncertech Scooteru funguje již pěknou řádku let, ať již tento event pořádá kdokoliv. Pokud se tedy chystáte na podzimní koncert do Brna nebo Liberce, nebojte se dorazit dřív a najít si své místo, protože u Scooteru to takto prostě funguje. Ten zážitek ale pak rozhodně stojí za to.
