Reportáž: Stojí festival Awakenings za návštěvu?

Minulý víkend patřil v Holandsku nejoblíbenějším festivalům, jako např. Luminosity, Defqon 1 nebo Awakenings. Jako příznivce techna jsem zvolila Awakenings a nevybrala jsem vůbec špatně.

Festival začínal v sobotu 29.6. ve 12 hodin a touto dobou už se před branami festivalu „štosovali“ tisíce lidí, kteří čekali, až jim ochranka umožní vstup do areálu. Byl to skvělý pocit, když se z areálu začínalo ozývat první „dunění“ a všichni začali pískat a křičet, jako kdyby jste pouštěli stádo na pastvu

Přesně ve 12 hodin se začala brána otevírat a my jsme rovnou zamířili ke vstupu, kde jsme dostali dvoudenní pásku, zkontrovali naší bagáž a mohli jsme se jít unášet vlnou techna.

Na této akci bylo boží to, že nikde nebyly žádné extrémní fronty na pití, záchody a podobně. Vůbec nic takového. Všude dostatek pitné vody, která byla zdarma. Jídlo a pití se vydávalo za tokeny, takže to šlo vážně rychle. Toalety čisté, všude dostatek papíru a hlavně mísa z porcelánu.

Areál měl 9 stages, takže opravdu bylo z čeho vybírat. Sobota připravila spoustu výrazných jmen, avšak jak to tak bývá, není to vždy pravidlem, že tato jména budou hrát skvěle Já osobně zvolila taktiku, že tam, kde se mi bude líbit, tak tam si trsnu a nemusí hrát zrovna nějaké profláklé jméno. V sobotu u mě zvítězila Monika Kruse, která to slušně diktovala na stage ve stanu a Joris Voorn, který končil setem na hlavní stagei venku. Kdo mě naopak zklamal, byla Amelie Lens, na kterou jsem se těšila, protože vloni hrála peckově, ale letos mě to nějak nebavilo. Navíc tomu ani nepřidalo šílené vedro, kdy člověk mohl vyhledávat stín kdekoliv – stany, stromy, ale byl hned splavený až hanba.

Neděle už pro mě byla lepší. Bylo chladněji a DJs, kteří mě zaujali, bylo i více. Na začátku to rozsekala Anna, kde jsme pařili o sto šest celou hodinu. Po ní nastoupil Luigi Madonna, který se toho také nebál. Na koho jsem byla zvědavá, ačkoliv mě už nemá čím překvapit, byl Boris Brejcha. A to jsem si také potvrdila. Jeho sety jsou všechny stejné, podobné, nic nového. Aspoň to pití bylo. 😀 Kdo byl však pro mě králem neděle, byl Joseph Capriati, jeho energy set od začátku do konce člověka neskutečně rozpumpoval.

Za mě tento ročník byl o chlup lepší než ten loňský, který jsem také navštívila. Takže kdo se chystáte nebo nemáte plány na další rok, tak klidně sem, nebudete zklamáni. 😉 Kdybych měla popsat každou stage, kterou jsem navštívila, tak to už by nebylo na článek v novinách, ale na knížku. Nemám nic, co bych mohla tomuto festivalu vytknout. Organizace neskutečně fungující, všeho bylo dostatek, doprava do místa festivalu z Amsterdamu na jedničku, jen co člověka na fesťáku může trochu zužovat, je horko a prach, ale to je asi lepší, než aby to kazil déšť a kroupy, co myslíte?