Stayer: „Mé cíle nejsou moc nízké.“

Michal Brabec alias Stayer je zdaleka nejbookovanější český DJ. Hrál průměrně 25 akcí měsíčně a toto vražedné tempo udržel téměř dva roky (konkrétně 22 měsíců). Nicméně jak sám Michal říká „Není těžké hrát každý den pro crowd v podnikách, kam lidi přijdou, ať už hraje kdokoli. Za to vybudovat si jméno, které když se někde objeví, tak naplní i jinak slabší podnik, to je něco jiného, to je teď můj cíl“.

A právě proto, že se z „dalšího“ DJe chtěl posunout někam dál, začal používat sampler (efektové zařízení), aby ozvláštnil svoje sety a mimo to se vrhnul do vlastní produkce – znovu – protože 1. track vydal společně s Creepy Donuts už v roce 2016, pak se dlouho věnoval převážně vlastním editům a mashupům, které pak používal ve svých setech. Rok 2018 strávil studiem hudby a koncem roku vyšel collab s DJem a producentem Mikem Frostem a zpěvačkou Jasmin. Právě tento společný počin vzbudil zájem širšího okolí a track „Little Things“ se dostal až do pravidelného vysílání hudební TV Óčko. Sám pak vydal track „The Legend Is Back,“ který je vlastně předělávkou legendárního soundtracku z filmu Rocky. Jeho poslední track „Focus“ vyšel nedávno na Holandkém labelu Wolfrage Recordings a jak už oznámil, můžeme se v nebližší době těšit na další jeden sólový track a jeden collab s Italským producentem Nitramem.

Potvrdil nám i další spolupráce se zahraničními interprety, nicméně na to si budeme muset ještě počkat. Aby to vše zvládal, rozhodl se omezit hraní v klubech z 25 na maximálně 4 akce za měsíc. Jestli to je správné rozhodnutí, ukáže až čas.

Ahoj Michale! Děkuji ti za tvůj čas a pusťme se do toho.
Ahoj Honzo, to já Ti děkuji za pozvání.

Řekni, jak jsi se dostal k DJingu a jak ses to naučil?
Už na základce jsem byl jeden z těch akčnějších, co když byly sportovky, škola v přírodě a podobné akce, tak jsem musel být ten, kdo si sedne k notebooku, discmanu, rádiu a pouštěl z toho nějaký podkres. Asi nikdy nezapomenu na 1. vyprosenou školní diskotéku v tělocvičně, kam jsme si s kamarády směli přinést hifi věže, nějak to na sebe napojit přes školní mix a hráli jsme pro nižší ročníky. (Určitě někde najdu i nějaké archivní foto). Pozvali jsme si i headlinera – DJ Kyzi – už absolvent a jediný široko daleko, kdo měl alespoň nějakou konzoli, takže dokázal hrát 2 tracky přes sebe, aniž by se to kopalo (to bylo dalece jinde, než používat 2 notebooky s YouTube na 2 kanálech a jen to prolínat na konci). Shodou okolností si mě právě DJ Kyzi vzal pod svá křídla, vše ohledně techniky mi vysvětlil a začal mě na ni učit. Nějakou dobu jsme spolu dokonce hráli. Doma jsme nahrávali 1. sety a s vypálenými CD jsme obcházeli malé bary a cluby po Praze. Dostali jsme se do „Big Daddy´s Garage Music Bar“ a Popocafepetlu, kde jsme si zažili 1. opravdové párty a věř tomu, že když jsme hráli pro 40 lidí (a bylo plno) připadali jsme si přinejmenším jako na Tomorrowlandu. 🙂

Jak se ti podařilo být tak oblíbený a bookovaný DJ? Co je tvůj recept na úspěch a co bys poradil těm, kteří chtějí taky prorazit?
To, jak jsem oblíbený či úspěšný asi nechám na uvážení ostatních. Nicméně co se týká té poptávky a tak obrovského množství bookingů. Asi je potřeba si uvědomit, že nic nejde hned a já se do tohohle stádia propracovával 6 let. Co mi určitě pomohlo, tak že jsem začal opravdu brzy. Zároveň když už jsem se ukázal v nějakém podniku, tak jsem tam zůstal. Prakticky to tedy vypadalo tak, že jsem si vyprosil s vypáleným CD hodinový set v nějakém podniku, ukázal jsem se nejlépe, jak bylo v mých silách a skoro vždy přišla nabídka na další/pravidelné hraní.
Krásným příkladem toho může být třeba Pražský PM Club, kde jsem se skrze přátele ukázal na původně hodinový set (nakonec jsem se zdržel na střídání s rezidentem celou noc), s rezidentem jsem si lidsky celkem sednul, provoznímu se hudebně zalíbil, předali jsme si čísla a najednou se tam ze mě stal rezident. To bylo v listopadu 2012 a jsem tam do teď – i když už ne tak často jako dřív, vracím se tam rád.
Každopádně ať se vrátím k Tvé otázce, myslím si, že ten recept na úspěch není zas tak složitý.
Vnímám to tak, že pokud má člověk trochu cit pro hudbu, dokáže srovnat beat, je rozumný, slušný, pokorný a má trochu soudnost, tak si jen jako „snaživka“ může vybudovat nějaký základ, nějaké reference. A lze se tak postupně hezky posouvat.

Pravda, není to úplně rychlá cesta, ale určitě tak získáte stabilní a opravdu silné základy. Nebo alespoň stabilnější, než skrze velice oblíbené výměnné pobyty DJs či placení si toho, že vystoupíte na té či oné akci. 😀
V poslední řadě mě napadá ještě jedna věc – ikdyž DJ není jukebox, tak je na těch akcích primárně proto, aby bavil lidi = hrál tak, aby se lidi bavili. Znám mnoho DJs, co si jedou jen to své a na lidi se neohlíží, což v praxi velice často znamená, že dokáží celkem úspěšně vyprázdnit parket a nebo i club. A takové DJ rozumný majitel/provozní/produkční už znovu ve svém podniku nechce mít.
Co se mě týče, tak jsem začal jako opravdu multižánrový DJ, to znamenalo hrát od současného rádia, přes 80s, 90s, CZ/SK, Rock n Roll a třeba i náznak clubové hudby – vrcholem bylo asi Memories od Davida Guetty. Nyní se v 99% pohybuji mezi 118 – 130 BPM. Obecně mám rád melodické a zpívané věci a za ta léta jsem si je našel v deep – happy – funky – nebo EDM (progressive, electro, bigroom, future) editech a je mi v zásadě jedno, jaký z těch žánrů hraji, rád mám všechny a naštěstí se to líbí i lidem 🙂

Jak jsi dokázal udržet takové tempo akcí a nezbláznit se z toho?
Jsem DJ, co nekouří, nepije, nefetuje a kromě toho se celkem snažím sportovat, zdravěji jíst a občas i spát 😀
Když si to vezmeš kolem a kolem, tak většina lidí je zvyklá chodit do práce od pondělí do pátku od 9 do 5 a je to normální. Od toho vlastně nejsem vytížením zas tak daleko.
Někdo dělá v kanceláři, někdo je doktor, strojař, IT, prodavač. Já jsem DJ a jak to tak vnímám, tak mám oproti většině lidí 1 velkou výhodu – a to, že mi je práce koníčkem a ani po 7 letech mě to nepřestalo bavit. Spíše naopak 🙂
Jinak i když toho je hodně, tak si to celkem pravidelně kompenzuji nějakými výlety a právě sportem, což mi pomáhá vypnout a odpočinout si.

Co byl ten impulz k tomu, ukončit svůj takřka 2 letý maraton a skoro s hraním skončit?
Asi se hodí začít u produkce, protože ve chvíli, kdy jsem si uvědomil, že pokud se chci opravdu pohnout, je jediná cesta vlastní produkce.
Zkoušel jsem to už dlouho, kolem FL Studia se motám už od roku 2015, ale až začátkem minulého roku jsem tím začal opravdu žít. V loni jsem během doučování a lekcí s Mikem Fostem a při samostudiu udělal 9 tracků. Vlastně jsem je všechny dokončil, ale řekněme, že to nebylo úplně publikovatelné, takže jediné, co z té ¾ roční práce vzešlo bylo řekněme několik vzorových projektů, díky kterým jsem lépe pochopil, jak se dělá progressive, electro, bigroom a zároveň to byl skvělý trénink 🙂
A závěrem 1 společný track s Mikem a to „Little Things“.
Každopádně ať odpovím na Tvou otázku. Je fakt, že to tempo mi dalo zabrat a v kombinaci s ostatními aktivitami to nebylo vždy zrovna easy a i když bych ještě třeba rok zvládl, tak někdy to muselo skončit. Ve mně ten zlom nastal, když jsem si četl email z jednoho opravdu významného labelu, kdy jsem si říkal, jestli to není sen, protože tohle se přeci normálně nestává.
V tu chvíli jsem věděl, že se ta snaha opravdu konečně začala projevovat na výsledcích a že to, co dělám má smysl a evidentně úroveň.
Proto jsem chtěl a stále se chci věnovat více studiu a proto jsem se rozhodl dočasně (ale na neurčito) omezit hraní na minimum.

Jak odpočíváš, abys dobyl baterky?
Obecně vzato mám nejraději aktivní odpočinek a spíše nechat odpočinout hlavu, takže z těch dostupnějších věcí je tu určitě sport, pak výlety na motorce a obecně cestování, když to jde, tak na otočku (2-3 dny) do zahraničí k moři ideálně.

Máš ještě něco jiného kromě hudby, co tě v životě naplňuje a baví?
Jelikož se snažím dělat primárně věci, které mě dělají šťastnějším, tak to dost souvisí s minulou otázkou, proto i tady bude odpovědí sport a cestování, nicméně i rád tvořím, proto část mých aktivit je v roli produkčního – ať už v Beach Parku Mlékojedy, nebo ve 2 vlastních agenturách (YourMom Event Agency & Profi After), které i na půl vedu s mým parťákem Jakubem Slavětínským a nebo na externích akcích, kde mám prostor se kreativně projevit.

O DJích se říká, že jsou na ženské. Jak to máš ty? Určitě nemáš nedostatek příležitostí?
A jaký chlap a ženské není? 😀
Ano, je fakt, že jako DJ jsem více na očích a ten zájem samozřejmě registruji (a nemůžu si na to stěžovat), nicméně realita je taková, že i když jsem na akcích otevřený tomu se s kýmkoli před setem nebo po setu pobavit, vyfotit atd. Začíná a končí to na párty, do osobního života málokdy pustím někoho nového.

Koho z interpretů ty osobně nejvíc obdivuješ, koho bys chtěl překonat a s kým případně spolupracovat?
V rámci EDM zahraniční scény je to určitě Hardwell, Tiesto, Armin van Buuren a KSHMR – těm patří zaručeně největší respekt a to jsou pro mě ikony, které hýbou se scénou.
Každopádně mezi mé oblíbence patří i R3hab, MAKJ, Nervo, Timmy Trumpet, SHM, Ummet Ozcan nebo W&W – tam však musím podotknout, že hlavně díky starší tvorbě (2012-2016), novější věci už mi tolik nesedí vzhledem k vývoji scény směrem do future, bass, trap, psy, atd..
Z tuzemské scény za mě vede určitě tvorba Sedliva, Matta Raidena, Richard Reynoldse nebo Jeana Luca. Je fakt, že tu jsou i jiní interpreti, kteří zažívají úspěch se svou produkcí (Victor Tellagio, Thomas Coastline, ReOrder), ale ti mi nejsou žánrově tak blízcí jako právě výše zmínění – se kterými bych si dokázal představit nějaký collab.

Co za hudební styly, nejen v rámci taneční hudby, máš ty osobně nejraději, a které bys naopak nejraději vynechal?
Díky tomu hudebnímu vývoji, který jsem při hraní absolvoval, tak mám opravdu široký záběr a je hodně žánrů, které mám rád.
Jak jsem již zmiňoval, tak když hraji mám rád melodické a zpívané věci mezi 118 – 130 BPM a za ty léta jsem si je našel v deep – happy – funky – nebo EDM (progressive, electro, bigroom, future) editech.
Nemám ale problém si čas od času střihnout čistě tech housový nebo hardstyle set.
Je ale faktem, že téhle hudby se mi dostává při hraní a ve studiu až až, proto ve volném čase či při jízdě v autě poslouchám diametrálně rozdílnou hudbu.
Občas CZ/SK Hip Hop a rap, občas mám náladu na rock, jindy na RnB.. Kdybych měl jmenovat konkrétní interprety, tak by to byly asi: Majk Spirit, Ektor, Abde, Cocoman, Support Lesbiens, Nickelback, Akon, Ne-Yo, Iyaz, DMX, Eminem, Wiz Khalifa.

Jakým směrem se chceš teď vydat v rámci svojí hudební tvorby?
Rád bych dělal bigroom ve stylu Revealed Records/Spinnin‘ Records 2016 a k tomu melodičtější zpívaný progressive.
I když to není aktuální a scéna se posunula, tak mi přijde, že stále je dost lidí, kteří mají tenhle sound rádi a moc takového už nevychází. A já ten styl miluju!
Žiju (možná?) v naivní představě toho, že je real dostat svou tvorbu do světa na ty největší festivaly, mít support opravdových jmen, vidět své hudební klipy v TV a slyšet své tracky v rádiu. Dosažení téhle představy je momentálně můj cíl – i když to bude na delší dobu. Nicméně věřím, že to lze, když na tom nepřestanu pracovat a budu spolupracovat s těmi nejlepšími.
Což co se týká masteringového studia, tak jsem jich pár vyzkoušel a myslím, že jsem konečně našel opravdového profesionála v AudioGarden. Komunikuji s několika zpěvačkami ze zahraničí, které mají na svědomí vokály v tracích na velkých labelech a během léta bych se rád spojil s někým i z české popové scény.

Pozoruješ ty sám nějaký trend, co se týká obliby nějakého žánru EDM? Co lidi nejvíc baví nebo naopak nebaví?
Pozoruji to, že se v EDM zrychluje a přitvrzuje. Bohužel to je ale trend, který nechápu a alespoň prozatím se mu odmítám přizpůsobit. Absolutně nemůžu říct, že bych měl něco proti tomu, myslím, že každý žánr a i podžánr má své posluchače a akci, na kterou se hodí, ale pokud se koukneme na nějaké statistiky, fakta a čísla, tak světové multižánrové hitparády (berme kupříkladu minulý rok) vedou songy, které jsou žánrově do latiny, trapu a rapu (za mě bohužel). Každopádně elektronická hudba se objevuje až někde na konci první 30. A je to něco tvrdého z Tomorrowlandu? Ne, je to Calvin Harris, který dříve hrál i celkem tvrdé sety, ale kam nyní svěřuje jeho produkce? U jeho loňského mega hitu „One Kiss“ můžeme vidět tagy žánrů „Eurodance, Deep house, Dance-pop, Funky house, Pop music“ – a přes půl miliardy views na YT. Srovnejme si to s něčím, co zná v clubu také opravdu každý – Carnage feat. Timmy Trumpet & KSHMR – Toca – 40 milionů views – více než 10x méně a to je to na YT o 3 roky déle..
I jako promotér vidím a uvědomuji si, na co partypeople chodí, jaké noci drží a jaké upadají a to jak ve velkoměstech, tak na vesnicích.
EDM je všude, každý 2. DJ se chce cítit jako ty DJské megastar na Tomorrowlandu a jsou schopni dát bass house, hardstyle, psy trance, apod. i třeba jako warm upový set. Nedej bože takhle hrát po většinu noci na multižánrových diskotékách, kde tím akorát zahlcují trh a odrazují lidi, kteří by si EDM třeba i rádi poslechli (ale na EDM akci, kam přijdou vyloženě za tou hudbou), ale ne celou noc jen ty „extrémní“ podžánry – které samozřejmě znějí nejvíc, protože to tak na těch největších festivalech v primetime funguje, tak proč by o nefungovalo u nás?
Je potřeba si uvědomovat, kdy se kde co hodí a nehodí. Bohužel si myslím, že nesoudnost mladých nadšenců hrozně táhne scénu dolů – a že už tak není v ČR na zrovna vysoké úrovni oproti zahraničí. Je tu sice čím dál tím víc kvalitních clubů a agentur (Duplex, Epic, JP Entertainment, Moc Noc Music,..) s opravdu zkušenými týmy produkčních, kteří tahají velká jména, posouvají to tu kupředu. Ale stejně tak je tu spousta elementů, které nás táhnou dolů.
Za mě se snažím balancovat mezi tím, co vede světové multižánrové hitparády na jedné straně a vyloženě clubovou/festivalovou EDM hudbou na straně druhé. Prakticky mi z toho vychází, že ty nejlepší EDM tracky mají chytlavou melodii a vokál, který si můžu broukat a zároveň výrazný drop, ve kterém ovšem náznaky toho komerčního stále můžu slyšet.

Neuvažoval jsi, že uděláš něco vyloženě komerčního jako Robert Burian?
Probíhá mi to hlavou každý den! Každopádně určitě v angličtině. Raději bych to „vyloženě komerční“ mířil směrem k „More Than You Know“ než k „Žijeme len raz“.
Jak jsem již psal výše, chci dělat bigroom do clubu a na festivaly. A zároveň progressive, kde je dost prostoru na táhlejší melodie a několik slok zpěvu. Progressive, který díky vokálům uslyšíte na Evropě 2, na Óčku, ale zároveň to přesáhne do clubové scény, protože to bude na clubovém progressive instrumentálním základu.

Jaké jsou tvoje nynější cíle, co se týká hudby?
Řekněme, že nejsou moc nízké, ale říkám si, že když si nastavím vysokou laťku, tak i když jí nedosáhnu, dostanu se dál, než když si budu dávat cíle jednoduché.
Chci dostat svou tvorbu do světa, mít support opravdových jmen, vidět své hudební klipy v TV a slyšet své tracky v rádiu.
Chci rozdávat radost a pozitivní vibe těm, kteří poslouchají mou hudbu a chodí na akce, kde hraji.
Chci vybudovat jméno, které když se někde objeví, tak naplní i jinak slabší podnik.
A doufám, že mě ta cesta k cíli bude bavit a naplňovat tak, jako tomu bylo doposud 🙂

A máš nějakou vysněnou akci, kde bys chtěl vystupovat? Třeba Tomorrowland nebo podobný festival?
Říká se Tomorrowland nebo Ultra, že? 😀
Tak vážně, upřímně momentálně mám sen dotáhnout do zdárného konce tématický projekt, který začal kolega před 5ti lety a já ho s ním nyní přetvářím v něco, co bude o level dál.
Letos jsem převzal tématickou akci „PĚNOVÁ PARTY“ a z indoorového konceptu v Kolínském clubu Staré Lázně, jsem začal realizovat OPEN AIR s velkou festivalovou stage, zahraničními headlinery a našlapaným programem už od odpoledních hodin.
Tam je ten sen jasný, dostat tam 17.8. kolem 2000 lidí a organizačně vše připravit tak, aby v den akce šlo vše jako po másle a návštěvníci si to užili na 110%.
Tam vystupovat budu a jestli vše klapne i z pozice pořadatele, tak to bude jeden velký splněný sen 🙂
Co se týká vyloženě hraní na nějaké konkrétní akci, kam bych chtěl být pozvaný, tak dokud se budu posouvat, tak budu spokojený. Těch vyloženě hezkých a čím dál tím větších akcí (v tom našem malém Českém rybníčku) na kterých hraji přibývá a časem přijdou i ty ultra velké věci.
V zahraničí jsem už hrál několikrát a věřím, že se tam kouknu zase – časem i pravidelněji a i na větší akce.

Měl jsi, nebo máš, ještě někdy před vystoupením trému?
První půl rok po clubech snad na každé akci, ale pak si člověk začne pomalu zvykat.
Nicméně když tak vzpomínám, vybaví se mi „z poslední doby“ 2 akce, kdy jsem byl opravdu nervózní.
Když jsem v létě 2015 poprvé dostal šanci od Tokátka, Chrise Daviese a Miguella a dohrával jsem Duplex. Byla to pro mě obrovská příležitost, které si do teď opravdu vážím. Duplex byl a stále je pro mě ikona, takže si dokážeš představit, jak jsem si dával záležet a jak moc jsem se bál jakékoli chybky. Nicméně všechno tehdy dobře dopadlo a v Duplexu se můžeme pravidelně vídat dodnes 🙂

Akce, kde jsem byl opravdu nervózní byl loňský SázavaFest, kde jsem měl poprvé setup se samplerem DJS1000. Doma jsem ho měl sotva týden, neměl jsem natrénováno, ale hrozně jsem tam s ním už chtěl vystoupit, takže jsem celou dobu hrál normálně z playerů a jen si říkal, že bych ten sampler měl používat (když už jsem si ho přivezl) a pořád jsem nevěděl, kdy a jak a byl jsem hodně nesvůj. Ve finále jsem na něj hrál tak maximálně 4 songy za celý set 😀

Co vnímáš na práci DJe jako to nejtěžší a co naopak jako nejlehčí?
Řekl bych, že můžu mluvit za všechny, kdo za hraním a lidmi dojíždí – nejtěžší je určitě cestování. Stovky kilometrů a několik hodin v autě, kdy jste nad ránem po akci opravdu KO, ale před vámi je 100, 200, 300 km..
Paradoxně beru ale cestování jako jeden z největších benefitů a skoro vždy, když jedu na nějaké nové, vzdálené místo, tak tam jedu s velkým předstihem už odpoledne a udělám si ještě před hraním výlet po okolí.
Nejlehčí a zároveň jedna z nejkrásnějších věcí je hraní pro lidi, kteří přišli na vás a vaši hudbu. Když se to sejde a opravdu vidíte v podniku své fans, kteří se na vás těšili a dle toho skvěle reagují – to se pak opravdu hraje samo a nejvíc si to užívám 🙂

Vzpomeneš si na svůj nejdelší set?
Nejdelší vyloženě hudební performance set bych řekl, že mohl být na akci minulý rok, kde nedorazil DJ, který měl hrát po mě. Já hrál na 100%, hezky jsem gradoval k tomu, že budu předávat z warm upu full house a přišel zamnou promotér, že 2. DJ píchnul a nestíhá dorazit, takže jsem si místo 2 hodin dal 4.
Nejdelší hraní bylo někdy 2014 na svatbě, kde jsem byl už snad na 9 ráno abych připravil věci, na 10 jsem začal hrát a přes obřad, hostinu, odpoledne, večer a noc jsem to táhnul snad do 5 do rána. Takže to bylo opravdu silných 19 hodin. Nutno podotknout, že jsem byl ale spíš za jukebox a od pouštění písniček, než že bych tam předváděl nějaký performance set 😀

Kde se vidíš ode dneška za rok?
Ve studiu nebo na tour.

Poslední slova nechám na tobě. Co bys chtěl vzkázat našim čtenářům?
Čtenářům chci hlavně poděkovat, že článek dočetli až sem a pokud bych tu měl nechat ještě nějakou message, tak dělejte to, co vás baví a naplňuje, nebojte se jít si za svým sny a nebojte se neúspěchu.
O něco se pokusit a selhat je sice těžké a není to příjemné, ale když to zkusíte, máte o 100% větší šanci uspět, než když se budete bát a ani to nezkusíte. Když to ani nezkusíte, tak jste prohráli rovnou.